Juda (biblická postava)

Juda (hebrejsky יְהוּדָה‎, Jehuda) je jméno čtvrtého Jákobova syna, kterého mu porodila manželka Lea.[2] Jméno se vykládá různě, a to od „Patřící Hospodinu“ či „Vyznavač“,[3] až po „Ten, kdo vzdává chválu“.[4] Tento Juda se stal praotcem nejvýznačnějšího izraelského kmene, od jehož jména je odvozován jak zeměpisný název pro Judsko a Judeu, tak národní a náboženské označení Židé respektive židé. Tuto význačnou roli Judy a jeho potomků v rámci izraelských kmenů prorocky předpověděl samotný patriarcha Jákob, když před svou smrtí dával požehnání svým synům.[5]

Juda
Narození	1566 př. n. l. Paddan Aram
Děti	Perec Zerah Ér Ónan Šelach
Rodiče	Jákob a Lea
Příbuzní	Dína, Josef, Naftalí, Šimeon, Lévi, Benjamín, Dan, Zabulón, Rúben, Isachar, Gád a Ašer (sourozenci) Hezron[1] (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juda své vůdčí postavení mezi svými bratry získával postupně. Poté, co o svá prvorozenecká práva přišel nejstarší Jákobův syn Rúben kvůli incidentu s lůžkem Jákobovy ženiny Bilhy,[6] a ono právo nepřešlo ani na další starší bratry Šimeóna a Léviho kvůli incidentu v Šekemu,[7] byl Jákobem upřednostněn syn Josef. Ten však byl svými bratry, kteří na něho žárlili, prodán do otroctví a otci byl předložen Josefův šat potřísněný krví jako důkaz, že ho rozsápala divá zvěř.[8] Po této události se Juda od svých bratrů na nějaký čas odloučil a vzal si za ženu kenaanku, s níž měl syny Era, Ónana a Šelu.

Juda svého nejstaršího syna Era oženil s Támar. Bible však uvádí, že Er byl v očích Hospodinových zlý „a proto jej Hospodin usmrtil“.[9] Podle švagrovského práva se proto Támar stala ženou Judova druhorozeného syna Ónana, ale i toho Hospodin usmrtil.[10] Juda se bál, že by tentýž osud potkal i jeho nejmladšího syna Šelu, a tak Támar odeslal do otcovského domu s tím, že Šelu sice za manžela naoko přislíbil, ale svůj příslib ve skutečnosti nikdy zrealizovat nechtěl. Když tento Judův záměr Támar pochopila, rozhodla se, že se o roli matky postará tak, že se přestrojí za nevěstku a při vhodné příležitosti svede Judu. To se jí nakonec povedlo a skrze tento čin i otěhotněla. Když se ale o jejím těhotenství Juda dozvěděl, měl za to, že se dopustila smilstva, a tak nechal Támar vyvést, aby byla za tento čin upálena.[11] Támar však Judovi předložila pečetidlo, které jí dal jako zástavu za sexuální služby, a Juda uznal, že Támar je spravedlivější než on.[12] Jedná se o první biblický popis pokání[13] a od této události se Juda v rámci rodu dostává do popředí a získává vůdčí postavení.

Nejen, že se Juda skrze Támar stává otcem Zeracha a Perese, jenž figuruje v rodopise význačných izraelských králů Davida[14] a jeho syna Šalomouna, ale získává rovněž důvěru svého otce a též svých bratří včetně Josefa. Josef se sice díky Judově iniciativě dostal do otroctví,[15] ale v Egyptě se z něj nakonec po jistých peripetiích stává místokrál,[16] který rozhoduje o životě a smrti jak všech jeho obyvatel, tak všech příchozích. Kvůli hladu přicházejí do Egypta i Josefovi bratři včetně Judy. Josef se nejprve svým bratřím nedává poznat a mluví s nimi drsně, když však vidí bratrskou soudržnost a ochotu Judy obětovat se za nejmladšího z bratří,[17] je přemožen a dává se svým bratřím poznat.[18] Když se celá Jákobova rodina přesouvá do Egypta, je Juda svým otcem pověřen, aby tam připravil vhodné podmínky.[19] Podle jednoho midraše měl Juda za úkol připravit v Egyptě studovnu, kde by se Jákobovi potomci mohli věnovat studiu Tóry.[20]