Josef Vičánek

Vystudoval učitelský ústav v Kroměříži. Jako učitel působil v Bílovicích u Uherského Hradiště, v Napajedlích, v Kunovicích a v Uherském Hradišti, kde trvaleji zakotvil jako vyučující a později ředitel Zemské vychovatelny. Ve druhé polovině 30. let se stal členem správní rady brněnské Zbrojovky. Od mládí pracoval aktivně v Katolické omladině a v Orlu. Po roce 1918 vstoupil do ČSL. Byl členem zemského výkonného výboru v Brně, předsedou krajské lidové rady a župním starostou Orla v Uherském Hradišti. V roce 1924 získal po smrti Josefa M. Kadlčáka post předsedy Svazu katolického učitelstva.[1] Ve 20. letech 20. století předsedal Spolku katolických učitelů, který byl součástí odborového hnutí napojeného na lidovou stranu.[2]

V parlamentních volbách v roce 1925 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1929 obhájil a do parlamentu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939.[3] Krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově zřízené formace Strana národní jednoty.[4]

Podle údajů k roku 1935 byl profesí odborným učitelem v Uherském Hradišti.[5] Angažoval se v tělovýchovné jednotě Orel.[6]

Podporoval vždy politiku předsedy strany Jana Šrámka. Za německé okupace byl 1. září 1939 zatčen a vězněn v Brně na Špilberku, v roce 1940 byl propuštěn, čímž se stal podezřelým z kolaborace s Němci. V roce 1945 ale byl Národním soudem očištěn a zapojil se znovu do práce v ČSL. Byl členem krajské rady ve Zlíně.[7]

Po osvobození byl v letech 1945-1946 za lidovce poslancem Prozatímního Národního shromáždění a v letech 1946-1948 Ústavodárného Národního shromáždění. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1948.[8][9]

Po únoru 1948 nebyl ze strany vyloučen, ale nové vedení ČSL ho nepřevedlo do „obrozené“ (prokomunistické) Československé strany lidové. Nebyl zařazen na jednotkou kandidátku do voleb v roce 1948. Poté se veřejného života již neúčastnil.[7]