Josef Strouhal

Josef Strouhal (16. ledna 1863, Náměšť nad Oslavou[1]23. června 1940 Kladno) byl český herec, režisér a divadelní ředitel.

Josef Strouhal
Josef Strouhal
Narození16. ledna 1863
Náměšť nad Oslavou
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí23. června 1940 (ve věku 77 let)
Kladno
Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život, divadelní začátky

Pocházel z rodiny tkalce, byl nejstarším ze třech dětí. Po přestěhování do Brna se učil na německé škole. Brněnský vlastenec, úředník banky Jan Rublecký mu umožnil další studium na slovanském gymnáziu [2]. Láska k veršům jej přivedla k divadlu. Začínal v roce 1874 jako ochotník u Zöllnerovy společnosti v brněnském Besedním domě. Ve škole mu však bylo ochotničení zakázáno a proto se rozhodl pokračovat ve studiu v Praze. Hrál s divadelním spolkem Jana Postla a v listopadu 1881 odešel se společností Františka Ludvíka do Berouna.

Ještě v tomtéž roce pokračoval s F. Ludvíkem do Kladna, kde soubor působil v sále „U Plecitých“. Zde zůstal až do roku 1883, pak odešel na vojenskou službu. Po návratu působil v souborech ředitele Košnera, Václava Svobody, Václava Chuděry , Jana Kozlanského a Františka Josefa Čížka [3].

V roce 1885 získal ředitel František Pokorný působiště v Brně a angažoval i Josefa Strouhala. Po roce, když Pokorný odešel, ujal se řízení souboru Pavel Švanda ze Semčic. V souboru působil rovněž Eduard Vojan a po jeho odchodu do ND převzal Strouhal mnoho jeho rolí. V létě 1887 přešel Strouhal k nově založenému souboru Vendelína Budila, po dvou letech se však vrátil ke Švandovi na Smíchov a po jeho smrti zpět k Františku Ludvíkovi.[3]

Působení v Americe

V listopadu 1893 odjel Strouhal se ženou a čtyřletou dcerou za Ludvíkovým souborem do USA, který tam již v tu dobu 8 měsíců působil. Divadlo cestovalo po USA za Čechy–krajany a nakonec se usídlilo v Thalia–Hall v Chicagu. Po představeních byly organizovány kulturní programy a Josef Strouhal zde recitoval české básníky. V divadle hrál např. i František Kovářík [4]. V květnu roku 1898 se celá společnost rozloučila Strouhalovou beneficií s Chicagem a vrátila se domů do Evropy.

Návrat domů

Již v červnu 1898 společnost vystoupila pohostinsky v Pištěkově aréně v Praze. Úspěšné vystoupení mělo za následek, že Pištěk nabídl Strouhalovi vedení činohry. Strouhal byl úspěšný, v divadle i režíroval a Pištěk zaměřil divadlo jen na činohru a rozpustil i zpěvoherní soubor. V srpnu a září roku 1900 vystoupil Strouhal pohostinsky v Národním divadle v Praze, angažmá však nezískal a odešel do divadla Uranie. V červenci 1901 byl však zpět v Pištěkově aréně.

Po krátkém působení v souboru Dr. Karla Švandy na Smíchově odešel Strouhal s druhou manželkou ke kočovné společnosti Jana Blažka a pak ke Stanislavu Langerovi, který vedl po Pištěkově smrti jeho arénu. Po odchodu Langera na frontu vedl divadlo Strouhal až do roku 1915, kdy soubor rozpustil a přijal nabídku z nově založeného stálého divadla na Kladně.

V letech 19151925 byl ředitelem divadla na Kladně [5]. Odstoupil na konci sezóny 1924/1925 [6].

Rodina

Jeho mladší sestra, vystupující pod uměleckým jménem Mizzi Ströbel, byla členkou německého baletu v Brně.[3]

Jeho první manželkou byla dcera režiséra Jindřicha Vilhelma, se kterou se seznámil v souboru J. Švandy. V roce 1901 zemřela v Americe, a zatímco Strouhal byl tou dobou již v Praze, jejich dcery se ujali členové souboru Františka Ludvíka a tato se stala později anglickou herečkou [7]. Druhou manželkou byla herečka Marie Seifertová, dcera herce Jakuba Seiferta.

Zajímavost

Již od doby působení v divadle na Smíchově měl Strouhal přezdívku Schöner PepiKrásný Josef [8][9].

Citát

Strouhal se tužil ve velkých rolích světového i domácího repertoáru. Mimoto pilně režíroval. Získal zástupy ctitelů, kteří se zájmem sledovali nejen na prknech, ale i na ulici jeho vzpřímený zjev, když se blížil s viržínkou v ústech, s holí v ruce a nepostradatelným cylindrem na hlavě k divadlu. Nebyl švihák, liboval si však v přiléhavých kabátcích a úzkých nohavicích, které činily jeho beztak štíhlou postavu ještě útlejší. Vystupoval nevtíravě, s podivuhodnou jistotou. A na jevišti, to byl teprve suverén! Vysoký, s poměrně malou, ale výraznou hlavou, podmaňoval teplým hlasem, sotvaže vstoupil. Lpělo na něm něco z doteku světovosti, jeho konání provázela jistá nadřazenost a hlásila se také z jeho hereckých výkonů. Závistníci mu říkali „herec-milostpán“, jemu, demokratu!
 Rudolf Deyl [2]

Divadelní role, výběr

  • 1881 Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák, titul. role, společnost Františka Ludvíka
  • 1886 William Shakespeare: Hamlet, titul. role, společnost P.Švandy ze Semčic, Brno
  • 1898 William Shakespeare: Romeo a Julie, mladý Montek, Pištěkova aréna, společnost Františka Ludvíka
  • 1898 William Gilette: Sever proti Jihu, titul. role–plk.Prescot, Pištěkova aréna, společnost F. Ludvíka (28 repríz)
  • 1900 Jan Ladecký: Dva světy, Antonín Kalaš, (j. h.), Národní divadlo, režie Jakub Seifert
  • 1900 W. S. Gilbert: Pokračování, Edvard Bender, (j. h.), Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 133
  3. Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 135
  4. František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 47–8
  5. Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 260
  6. Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 142
  7. Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 140
  8. Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 146
  9. Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 134

Literatura

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.