Josef Krofta (politik)

V letech 1856–1864 vystudoval premonstrátské gymnázium v Plzni a v roce 1868 absolvoval Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze, kde roku 1870 získal titul doktora práv.[6][7] Profesí byl advokátem.[5] Po dokončení vysoké školy nastoupil jako koncipient v plzeňské kanceláři dr. Steinschneidera. Později si zřídil vlastní advokátní kancelář.[7]

Od roku 1878 zasedal v plzeňském obecním zastupitelstvu. V období let 1889–1892 byl starostou Plzně. Za jeho působení v čele radnice došlo k výstavbě několika významných silnic (například z Plzně přes Lobzy a Božkov do Letkova), proběhla výstavba mostů v Doudlevcích a Doubravce a dokončen byl vodovod. Byl aktivní v místních spolcích a organizacích. V letech 1876–1879 působil jako jednatel Českého politického spolku. Byl předsedou kuratoria městských muzeí. Publikoval v místním tisku (Plzeňské listy).[7]

V 70. letech 19. století se zapojil i do zemské a celostátní politiky. V doplňovacích volbách roku 1876 byl zvolen na Český zemský sněm v městské kurii (obvod Plzeň).[8] Uspěl za svůj obvod i v řádných volbách roku 1878.[9] Mandát obhájil i ve volbách roku 1883[10] a volbách roku 1889.[11] Patřil k staročeské straně (Národní strana).[12] Ve volbách do sněmu roku 1889 kandidoval nadále za staročechy, přičemž mladočeská strana zde nepostavila vlastního protikandidáta.[11]

Zasedal i na Říšské radě, kam byl zvolen v doplňovacích volbách roku 1877 za městskou kurii, obvod Plzeň.[13] Z politických důvodů (česká pasivní rezistence) se ale nedostavil do sněmovny, čímž byl jeho mandát prohlášen za zaniklý. Do vídeňského parlamentu byl zvolen i ve volbách do Říšské rady roku 1879. Český bojkot Říšské rady skončil a mandátu se proto aktivně ujal. Obhájil ho ve volbách do Říšské rady roku 1885.[14]

Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[15] Jako člen parlamentního Českého klubu se uvádí i po volbách v roce 1885.[16]

Zemřel v listopadu 1892.[6] Jeho hrob byl po roce 1902 přesunut na plzeňský Ústřední hřbitov. Jeho synem byl Kamil Krofta, český historik a československý diplomat a politik.[17][18]