Václav Peták

V mládí studoval práva v Praze. V roce 1868 přichází do Plzně, kde pracuje nejdříve u c. k. krajského soudu a po promoci na doktora práv jako koncipient v advokátní kanceláři. V roce 1874 si otevírá vlastní advokátní kancelář a je zvolen do obecního zastupitelstva. Dlouhé období, v němž Václav Peták působil jako radní, jej dokonale připravilo pro jeho purkmistrovskou roli. Dá se dohadovat, že díky svým schopnostem již jako radní byl v pozadí řady důležitých rozhodnutí městské správy.

V letech 1892–1917 působí jako plzeňský purkmistr. Nástupem Petáka do úřadu purkmistra (primátora) se potvrzuje obrat v rozvojové politice města od liberálního nezasahování a volného podnikání k aktivní úloze představitelů a orgánů města v jeho rozvoji a uspořádání. Peták především začal prosazovat svou vizi Plzně jako „školského města“, zřejmě jako protiklad dosavadního image „černé Plzně“. První roky Petákova purkmistrovství znamenají také začátek systematického dohánění ostatních významných měst v budování infrastruktur, jež tehdy k modernímu velkoměstu nutně patřily. Město se tak konečně dočkalo veřejného vodovodu, kanalizace a tramvajové dopravy. Devadesátá léta a v poněkud menší míře i další první desetiletí 20. století bylo – nesporně také Petákovou zásluhou – období, kdy se v Plzni postavila řada budov pro nejrůznější vzdělávací a kulturní instituce; často se přitom vybavovaly vlastními budovami instituce existující již od šedesátých či sedmdesátých let. Otevření městského Velkého divadla v roce 1902, výstavba muzea v letech 1897–1901 a Měšťanská beseda z roku 1901 završily Petákův program transformace Plzně. Za čtvrtstoletí dokázala Petákova administrativa využít ekonomického potenciálu města k přeměně Plzně z chaoticky rostoucího průmyslového města na silné regionální centrum se všemi dobovými vymoženostmi velkoměsta. Například 29. června 1899 zahájil v Plzni osobně provoz Elektrických drah královského města Plzeň. V období Petákova působení ve vedení města se Plzeň stává moderním českým velkoměstem.

Svým prakticismem, pragmatismem a schopností komunikovat a spolupracovat s rozhodujícími aktéry ve městě i mimo něj Peták plně vyhovoval podmínkám, v nichž se Plzeň nacházela. Dařilo se mu tlumit sociální i národnostní konflikty, které v prudce rostoucím městě na etnické hranici nutně vznikaly. Ve vztahu k monarchii byl Peták vždy loajálním poddaným, a to až do posledních let monarchie za války[2].

Peták byl rovněž velkým znalcem školských zákonů a předpisů. Na zemském sněmu mu byl svěřen referát národního školství.

Václav Peták zemřel 19. listopadu 1917 v Plzni ve věku 75 let a byl pochován v hrobce na plzeňském Ústředním hřbitově, nedaleko hřbitovního kostela svatého Václava.

Pomník připomínající působení Václava Petáka byl slavnostně odhalen dne 19. listopadu 1927 na Ústředním hřbitově. Mohutný pomník z dílny Hanuše Zápala se nachází na tomto hřbitově pod kaplí sv. Václava a je tvořen šesti mohutnými sloupy, na jejichž kladí sedí sokol. Před sloupy stojí anděl nesoucí plzeňský městský znak.

V městské části Plzeň 3 se dnes nachází Petákova ulice pojmenovaná na počest tohoto významného purkmistra.

• Domanický P., Jedličková J.: Plzeň v době secese – Architektura a urbanismus, malířství, sochařství a umělecké řemeslo v architektuře 1896–1910. Plzeň, Nava, 2005, ISBN 80-7277-184-1.
• Maier K.: Hospodaření a rozvoj českých měst 1850–1938. Praha, Academia 2005, ISBN 80-200-1245-1.

• Encyklopedické heslo Peták v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Historická stezka Plzní, diplomová práce M.Jedličkové 2013