Josef August Rakouský

Josef byl synem arcivévody Josefa Karla Ludvíka Rakouského a princezny Klotyldy Sasko-Kobursko-Gothajské. Jeho děd byl uherským palatinem, rovněž jeho otec žil převážně v Uhrách. Zde navštěvoval benediktinské gymnázium v Györu.

Roku 1902 nastoupil do uherských zemských sil (Honvéd) a v roce 1904 velel 79. honvédské pěší divizi. Roku 1910 se stal brigadýrem c. a k. 31. divize od roku 1911 byl polním podmaršálkem. Přitom studoval práva na univerzitě v Budapešti.

V 1. světové válce sloužil jako velitel Korps- a Heeresgruppe c. a k. armády. Roku 1918 byl povýšen na polního maršála a stal se velitelem 10. a 11. (tyrolské) armády. Dne 27. října 1918 jej císař Karel I. jmenoval homo regius, svým zástupcem v Uhrách,[1] neboť z důvodu nepokojů byla nutná stálá přítomnost nositele monarchistického rozhodnutí v Budapešti. Načež Maďarsko 16. listopadu 1918 vyhlásilo republiku a král se 13. listopadu zřekl veškerého podílu na vládních záležitostech. V dobách Maďarské republiky rad znělo jeho jméno Joseph von Alcsút. Po obnovení monarchie byl od 7. do 23. srpna 1919 říšským správcem,[1] a v této funkci byl později vystřídán admirálem Horthym.

Jako kulturně založený a nadaný člověk byl uctěn čestnými doktoráty univerzit v Budapešti a Kolozsváru (rumun. Cluj) a v letech 1936 až 1944 byl prezidentem uherské akademie věd.

Zemřel 6. července 1962 ve věku 89 let v Rain/Straubingu v Německu.

Dne 15. listopadu 1893 se oženil se s bavorskou princeznou Augustou Marií Luisou, dcerou Leopolda Maxmiliána Bavorského a arcivévodkyně Gisely Luisy Rakouské, dcery Františka Josefa I.

• Josef František (1895–1957)
• Gisela Augusta (1897–1901)
• Žofie Klementina (1899–1978), svobodná
• Ladislav Luitpold (1901–1946)
• Matyáš Josef (1904–1905)
• Magdalena Marie (1909–2000), svobodná

Kromě psaní publikací též psal do vědeckých časopisů:[2]

• In denWildnissen Afrikas. Jagdschilderungen aus dem Sudan, Neudamm 1908, 43 str.
• Weidmanns Erinnerungen. Wien-Budapest 1915,176 str.
• A világháboru, amílyennek én láttam (Světová válka, jak jsem ji zažil). Das Aktenmaterial gesammelt und zgst. von Dezsö Rubint/Rubinthy, 7 sv., Budapest 1926-1934
• Der italienische Sieg am Piave. Aus den Memoiren des Erzherzogs Josef, Roma 1936, 20 str.
• Ave crux, spes unica. 1945-1949 (Sammlung meiner von Herzen kommenden Gebete aus der Zeit meiner unglückseligen Verbannung), Clevland O. 1949, 88 str.
• Hohe Jagd. 75 Jahre Weidwerk, Slzburg-Stuttgart 1957, 422 str.