Josef Antonín Jíra

Josef Antonín Jíra (19. července 1868 Heřmanova Huť u Stříbra[1] — 22. ledna 1930 Praha-Veleslavín[2][3]) byl český archeolog a sběratel, který působil především na území Prahy, konkrétně Prahy 6, která se i jeho zásluhou stala územím s velkým množstvím zásadních archeologických výzkumů a nálezů.

Josef Antonín Jíra
Josef Antonín Jíra
Narození19. července 1868
Heřmanova Huť
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. ledna 1930 (ve věku 61 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníHřbitov Šárka
Povoláníarcheolog
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Začal studovat lékařství na LF UK, ale brzy se u něj oživil již dřívější zájem o archeologii a studium medicíny proto nedokončil. V roce 1895 se stal asistentem profesora L. Niederleho v Národopisném muzeu českoslovanském. V roce 1900 si byl z existenčních důvodů nucen najít práci ve státních službách. Do roku 1920 proto pracoval v účtárně c. k. zemského finančního ředitelství (zde byl zaměstnán i další významný soudobý archeolog Karel Buchtela).

Byl pohřben na šáreckém hřbitově v Praze.[4]

Rodinný život

Dne 29. srpna 1907 se na Královských Vinohradech oženil s Marií Slavíkovou (1882-??).[5] Manželé Jírovi měli syna Josefa (1910-??).[6]

Dílo

Ve svých volných chvílích se i nadále věnoval archeologickým terénním pracím a sběratelství a to především v oblasti dnešní Prahy 6, kde bydlel. Z jeho četných výzkumů v Bubenči, Dejvicích, Podbabě, na Hanspaulce, je za nejvýznamnější považován výzkum v Šárce, který mu umožnil vytvořit vývojové schéma českého neolitu, které poprvé zveřejnil v roce 1910 ve studii Malovaná keramika neolithická v Čechách a i českého eneolitu (studie O keramice nordické a durynské).

Působil v několika archeologických organizacích: od srpna 1897 byl správcem sbírek Společnosti přátel starožitností, dále Archeologické komise ČAVU, členem Ústřední komise pro zachování památek ve Vídni a členem Antropologické komise Akademie v Krakově.

V roce 1919[2] se díky podpoře L. Niederleho mohl začít opět plně věnovat archeologii, když se stal státním konzervátorem archeologických památek pro Čechy v nově vzniklém Státním archeologickém ústavu v Praze. Ve 20. letech prokopal např. slovanský mohylník u Hlohoviček nebo pohřebiště z doby římské u Třebusic.

Vedle terénní a vědecké činnosti se věnoval i popularizaci archeologie především formou výstav (od roku 1912 jeho vila Hanspaulka prakticky fungovala jako archeologické muzeum). Své rozsáhlé sbírky věnoval dejvické obci a ty se později staly základem pro archeologické sbírky Muzea hl. m. Prahy.

Odkazy

Externí odkazy

Reference
  1. SOA Plzeň, Matrika narozených Horní Sekyřany 26, s. 105
  2. Konservátor J. A. Jíra zemřel. Lidové noviny. 23. 1. 1930, s. 3. Dostupné online.
  3. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých v Liboci, sign. LBC Z21, s. 272
  4. Pohřeb konzervátora Josef A. Jíra. Národní politika. 26. 1. 1930, s. 3. Dostupné online.
  5. Archiv hl. m. Prahy, Matrika oddaných u sv. Ludmily na Vinohradech, sign. VIN O9, s. 320
  6. Soupis pražských obyvatel, Jíra Josef, 1868

Literatura
  • Fridrichová, Marie 1980: J. A. Jíra. Archaeologica Pragensia 1, 3-7.
  • JÍRA, Josef Antonín. Malovaná keramika neolithická v Čechách : Předneseno na 3. archeologickém sjezdu v Boskovicích dne 1. srpna 1909. Olomouc: Pravěk, 1910. Dostupné online.
  • Jíra, J.A. 1910: O keramice nordické a durynské. Pravěk 6, 162—206.
  • JÍRA, Josef Antonín. Předběžná zpráva o výzkumu v Podbabě a v Šárce podniknutém Společností přátel starožitností českých v Praze. Praha: Společnost přátel starožitností českých, 1898. Dostupné online.
  • Sklenář, Karel 2005: Praha archeologická; Historie archeologického výzkumu Prahy. In: Lutovský, Michal, Smejtek, Lubor a kol.: Pravěká Praha. Praha. (passim)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.