Josef Škoda (lékař)

Narodil se v Plzni jako syn zámečníka. Po absolvování gymnázia v Plzni studoval od roku 1825 na lékařské fakultě Vídeňské univerzity. Svá studia zakončil doktorátem medicíny 10. července 1831.

Jako lékař nejdříve sloužil v Čechách při epidemii cholery v první polovině 19. století. V letech 1832–1838 působil jako asistent ve vídeňské všeobecné nemocnici. V roce 1839 se stal městským lékařem pro chudé a od 13. února 1840, na doporučení Dr. Ludwiga Türkheima, předsedy císařského výboru pro vzdělání, byl jmenován na neplacenou funkci šéflékaře tehdy právě otevřeného oddělení pro tuberkulózu ve všeobecné nemocnici.[2]

Působil na vídeňské lékařské fakultě, kde se proslavil jako internista a spolupracovník profesora patologie Karla Rokytanského. V roce 1846 byl díky zásahu Karla Rokytanského, navzdory přání zbytku fakulty, jmenován profesorem a přednostou I. interní kliniky. V roce 1848 začal jako první profesor přednášet v němčině místo v latině. 17. července 1848 byl zvolen aktivním členem matematicko-fyzikální sekce Rakouské akademie věd. V roce 1869 byl jmenován dvorním radou.

Zabýval se patologicko-anatomickou diagnózou (Pojednání o poslechu a poklepu, 1839). Zůstal svobodný a své finance věnoval synovci Emilu Škodovi v Plzni na koupi tehdejší Valdštejnské slévárny (pozdější Škodovy závody).[2]

Začátkem roku 1871 odešel do důchodu, studenti i obyvatelé Vídně na jeho počest uspořádali velkolepé oslavy. Zemřel ve Vídni. Rokytanský jej nazval „světlem pro ty, kdo studují, příkladem pro ty, kdo se snaží, a pevninou pro ty, kdo ztratili naději“.

Titulní strana prvního vydání knihy Pojednání o poslechu a poklepu z roku 1839

• 
  Portrét – nedatováno
• 
  Portrét – nedatováno
• 
  Prof. Škoda s kolegy v roce 1853