Josef Čermák (starosta)

Josef Čermák se v roce 1877 oženil s Karlou Köppelovou, se kterou měli dcery Pavlu (* 1878), Karlu (* 1880), Evu (* 1882), syna Josefa (* 1885) a dceru Luisu (* 1886). Do Rakovníka přišel z Prahy zřejmě o rok později, kdy zde jeho otec, pražský stavitel Josef Čermák st. v dražbě získal rolnický cukrovar, včetně několika souvisejících pozemků, a vedení podniku přenechal jemu a jeho mladšímu bratrovi Aloisovi. Postupně se z něj stal vážený občan, který se účastnil činnosti mnoha spolků, mj. Měšťanské besedy, pěvecko-hudebního spolku, okrašlovacího spolku, klubu bruslařů i cyklistického klubu. Členem městského zastupitelstva byl zvolen poprvé roku 1891, vzápětí se stal náměstkem starosty Otomara Zákona a když ten roku 1893 rezignoval, byl zvolen starostou. Poté jím byl zvolen ještě čtyřikrát.[1]

Jako starosta Rakovníka se podílel na proměně tohoto doposud klidného venkovského městečka na moderní město. Za jeho éry bylo modernizováno předměstí Sekyra, postavena budova spořitelny (dnes pošta) a chlapecká obecná a měšťanská škola, podporována rakovnická reálka, založeno muzeum a zachráněn městský archiv (o obojí se na žádost Čermáka staral učitel Jan Renner). V rámci rozvoje Rakovníka byl regulován Rakovnický potok, postavena plynárna, která zajistila moderní osvětlení městských ulic, a starosta se zasadil i o vybudování tří nových železničních tratí do Bečova, Mladotic a Loun. Zahájil také jednání o zřízení vodovodu a kanalizace, ale tyto dva projekty nebyly kvůli nedostatku financí realizovány (vodovod až v období protektorátu a budování kanalizace skončilo až v polovině 60. let). Byla také zrekonstruována radnice a opravena řada rakovnických památek, zejména Pražská a Vysoká brána a architektem Josefem Mockerem byl regotizován kostel sv. Bartoloměje. Na náměstí byla vysázena lipová, později jilmová alej, podobně se okrašlovací spolek postaral i o další výsadby stromů ve městě.[2] Sám starosta stál za zřízením městských sadů na místě botanické zahrady za kostelem, rozšířených o pozemek Na Losích (po jeho smrti byly na jeho památku pojmenovány Čermákovy sady).[3][4] Josef Čermák byl mj. též náměstkem okresního starosty a v roce 1897 kandidoval do Říšské rady, ale nebyl zvolen. Za své zásluhy nicméně získal titul císařského rady.[5]

Koncem 19. století se ovšem kvůli konkurenci a nedostatku cukrové řepy zhoršila ekonomická situace cukrovaru a oba bratři se postupně zadlužili. Dne 25. března 1898 dokonce cukrovar vyhořel a výroba už v něm nemohla být obnovena (téhož roku zemřel i jejich otec). Josef Čermák tak byl odkázán víceméně jen na výnosy z polního hospodářství. Starostenský úřad přesto udržel až do roku 1910, kdy obecní volby vyhrála sociálně demokratická opozice a novým starostou se stal František Otta. Čermák se pak již neúčastnil ani zasedání zastupitelstva a vzdal se i členství ve většině spoků. Kromě toho byla kvůli nedoplatkům obecních daní a dalším pohledávkám města na majetek obou bratrů nařízena exekuce, která postihla jak jejich pozemky, tak podíly v družstevním lihovaru a Alois přišel i o Zábranský mlýn. Josef Čermák ještě nějakou dobu žil v Rakovníku, ale poté se odstěhoval za svou dcerou Karlou, která se provdala do Mnichova Hradiště. Zde pak ve věku 63 let zemřel na zánět plic, pochován je v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech v Praze.[6]