Johann Kiemann

Vystudoval malostranské gymnázium a pak práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde roku 1867 získal titul doktora práv. Od roku 1877 působil jako advokát v Praze.[1]

Koncem 70. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1878 byl zvolen v městské kurii (volební obvod Vimperk, Prachatice, Volary) do Českého zemského sněmu.[5] Mandát zde obhájil ve volbách v roce 1883,[6] volbách v roce 1889,[7] volbách v roce 1895,[1] volbách v roce 1901[8] a volbách roku 1908.[9] Zemským poslancem tak byl nepřetržitě po 35 let.

Politicky byl německým liberálem (takzvaná Ústavní strana, později Německá pokroková strana).[1][2][10]

Od roku 1891 byl náhradníkem zemského výboru.[1] Od roku 1915 zastával funkci vrchního ředitele České spořitelny.[2][3] V roce 1902 mu město České Budějovice udělilo čestné občanství.[11] Ač jedním z předáků sudetoněmeckého politického tábora, uměl Kiemann dobře česky. Byl znám jako znalec a obdivovatel Prahy.[2] Až do své smrti působil v hlavním městě jako advokát. Zemřel v Praze v květnu 1919.[2]

Jeho otec Johann Kiemann starší byl rovněž politikem, bratr Anton Kiemann byl předním pražským právníkem.[3]