Johann Kiemann starší

Vystudoval práva na Vídeňské univerzitě, kde roku 1825 získal titul doktora práv. V roce 1834 se stal zemským advokátem v Čechách. Kromě profese právníka se tehdy věnoval i topografickému měření výškových bodů v Čechách a výsledky jeho bádání použil ve své topografii i Johann Gottfried Sommer.[4]

Angažoval se i ve veřejném životě. Během revolučního roku 1848 ho domovský volební okrsek Vimperk zvolil za poslance Říšského sněmu ve Vídni.[4] Uvádí se jako advokát.[5] Když ale vypukla v říjnu 1848 ve Vídni další fáze revoluce, opustil parlament a krátce nato složil mandát.[4] Rezignoval v prosinci 1848.[6] V seznamu poslanců k lednu 1849 již nefiguruje.[7] V parlamentu ho nahradil Jan Daniel Rozsypal.[8]

Nadále se věnoval akademické dráze. V letech 1850–1851 byl děkanem pražské právnické fakulty. Kromě toho ještě v letech 1850–1861 zasedal v pražském obecním zastupitelstvu a po jistou dobu i jako radní.[4]

Koncem 60. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v lednu 1867 byl zvolen v městské kurii (volební obvod Vimperk, Prachatice, Volary) do Českého zemského sněmu.[9] Mandát zde obhájil i v krátce poté konaných volbách v březnu 1867.[10] Politicky byl německým liberálem (takzvaná Ústavní strana).[4]

Zasedal také v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam ho vyslal zemský sněm roku 1867 (tehdy ještě Říšská rada nevolena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů).[11]

Zemřel náhle v dubnu 1872 v Praze, v parku na Belvederu.[4] Zkolaboval zde při procházce a na místě byl mrtev.[12]

Jeho syn Johann Kiemann byl rovněž právníkem a politikem, i další syn Anton Kiemann působil jako pražský právník.[3]