Jana I. Navarrská

Jana Navarrská jako zakladatelka

Byla dcerou navarrského krále Jindřicha I. a Blanky, dcery Roberta z Artois. Údajně nebyla příliš půvabná, nevynikala štíhlostí a v rysech její tváře se odrážela maurská krev předků.[1] Po smrti bratra Theobalda († 1273) a otce o rok později se jako tříletá stala posledním příslušníkem rodu ze Champagne. Oslabené království lákalo sousední Kastílii a také Aragonii, což podnítilo zájem francouzské koruny. Jednání s Blankou z Artois, která byla po dobu Janiny nezletilosti regentkou, se ujal Karel z Anjou a roku 1275 bylo završeno orleánskou smlouvou, ve které se Blanka vzdala regentství nad Janou ve prospěch francouzského krále Filipa III.

V srpnu 1284 byla inteligentní a zbožná[1] Jana provdána za francouzského následníka Filipa[2] a tím se Navarra a Champagne dostala pod správu francouzské koruny. O rok později, po smrti krále Filipa III., byl mladý pár korunován v Remeši.

Manželství bylo pravděpodobně šťastné. Královna doprovázela manžela při cestách po království, neměla však na něj téměř žádný politický vliv. Intenzivně se zajímala o správu svých zděděných území. Roku 1304 založila v Paříži Collège de Navarre. Zemřela za záhadných okolností a jeden kronikář dokonce obvinil jejího manžela, že ji dal zabít. Dalším obviněným byl Guichard, biskup z Troyes, kterého král roku 1308 pohnal před soud, že Janě přivodil předčasnou smrt pomocí jedu a černé magie.[3] Byla pohřbena v klášteře menších bratří. Všichni tři její dospělí synové se postupně stali francouzskými králi a dcera Izabela anglickou královnou.