Robert I. z Artois
Robert z Artois zvaný Dobrý (1216 – 8. února 1250) byl hrabě z Artois a účastník sedmé křížové výpravy, jež se mu stala osudnou.
| Robert z Artois | |
|---|---|
| hrabě z Artois | |
 | |
| Narození | 1216 |
| Úmrtí | 8. února 1250 |
| Al-Mansura | |
| Manželka | Matylda Brabantská |
| Potomci | Blanka z Artois Robert II. z Artois |
| Dynastie | Kapetovci |
| Otec | Ludvík VIII. Francouzský |
| Matka | Blanka Kastilská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Byl pátým (a zároveň druhým přeživším) synem z početného potomstva krále Ludvíka VIII. a Blanky, dcery kastilského krále Alfonse VIII. 14. června 1237 se oženil s Matyldou Brabantskou, dcerou hraběte Jindřicha Brabantského a Marie Štaufské.
Křížová výprava
Roku 1248 se připojil ke křížové výpravě svého bratra, krále Ludvíka.
| „ | ...když se on opásal křížem, přihlásili se ke křížové výpravě i Robert, hrabě z Artois, hrabě z Poitiers, Karel, hrabě z Anjou, pozdější král sicilský, všichni tři královi bratři. | “ |
| — Jean de Joinville [1] | ||
Po dobytí Damietty se účastnil tažení na Káhiru. V bitvě u pevnosti al-Mansúra velel Robert křižáckému předvoji, složenému především z příslušníků řádu templářů a Angličanů. Když předvoj překvapil a rozprášil mamlúcký tábor před pevností, Robert chtěl ustupující mamlúky pronásledovat a ztečí dobýt al-Mansúru. Mnozí hraběte nabádali k opatrnosti a zrazovali ho od frontálního útoku, a zejména hrabě ze Salisbury. Robert z Artois jej označil za zbabělce a „anglického ocáska“.[2] Hrabě ze Salisbury si urážku nenachal líbit a Robertovi odpověděl:
| „ | Dnes pojedu tak daleko, že se žádný Francouz neodváží za mnou ani k ocasu mého koně! | “ |
| — Vilém ze Salisbury[2] | ||
Následně celý předvoj se vrhl na město. Ve městě se však vojáci rozptýlili, bloudili v ulicích a byli snadno zpacifikováni.
| „ | Když jim přišlo na mysl vrátit se, Turci je v úzkých ulicích města Mansurah zasypali trámy a břevny. | “ |
| — Jean de Joinville [3] | ||
Robert z Artois se se zbytkem svých věrných opevnil v jednom z městských domů. Egypťané však obklíčený dům nakonec po zuřivém boji dobyli. Celý předvoj sedmé křížové výpravy byl vyhlazen. Z města nakonec vyvázlo jen několik málo rytířů, mezi nimi i kronikář výpravy Jean de Joinville, kterého i s několika druhy, z obklíčení vysvobodil druhý králův bratr Karel z Anjou. Sám Robert z Artois padl, jakož i hrabě ze Salisbury.
Robertova smrt povzbudila egyptské obránce k novému odporu proti křižákům, neboť hrabě byl, jakožto králův bratr, oděn v královských barvách s francouzskými liliemi, Egypťané byli proto v prvních chvílích přesvědčeni, že zabili samotného krále.
Robert z Artois je společně s rodinou byl zpodobněn na svorníku v kapli zámku Saint-Germain-en-Laye.[4]
Vývod z předků
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert I of Artois na anglické Wikipedii.
- Staré francouzské kroniky. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1962. S. 122.
- DUGGAN, Alfred. Křižácké výpravy. Praha: Orbis, 1973. S. 196.
- DE JOINVILLE, Jean. Paměti křižákovy. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965. S. 62.
- Joseph de Terline: La tête de saint Louis à Saint-Germain-en-Laye
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert I. z Artois na Wikimedia Commons - Dopis Roberta z Artois Blance Kastilské (1249)
Literatura
- LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5.
- JOINVILLE, Jean de. Paměti křižákovy. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965.
