Joachim Peiper

Narodil se 30. ledna roku 1915 v berlínské části Wilmersdorf v Prusku jako syn kapitána pruské císařské armády, který sloužil v bojích ve východní Africe za první světové války.

Joachim (on sám dával přednost oslovení Jochen, protože Joachim mu znělo příliš židovsky) Peiper byl možná nejpřijatelnějším ze všech hrdinů SS. Zatímco obyčejní Němci jej za jeho válečné činy považovali za hrdinu, pro ostatní byl vrah. Narodil se v roce 1915 a už v 19 letech vstoupil do SS-VT. Jeden z jeho bratrů sloužil v SS-TK a druhý v SD. Po prodělání dvouletého důstojnického studia byl v roce 1936 přidělen k Leibstandarte. V roce 1938 dělal tři měsíce pobočníka Heinrichu Himmlerovi. V té době přicházel do styku s veliteli koncentračních táborů a z toho důvodu se předpokládá, že znal plány na „konečné řešení židovské otázky“.

V době vpádu do Polska sloužil v Hitlerově štábu. Bojový křest si prodělal v roce 1940, kdy spolu s Leibstandarte bojoval ve Francii. Zde vedl útok na výšiny u města Wattenberg a byl vyznamenán Železným křížem I. a II. třídy. Dlouhou dobu velel 3. praporu 2. pluku pancéřových granátníků SS a vysloužil si pověst vynikajícího velitele. V roce 1944 se během ofenzívy v Ardenách proslavil jako velitel SS-Kampfgruppe Peiper, která postupovala v čele německých sil. Následně byl povýšen na SS-Standartenführera a ujal se velení 1. tankového pluku SS. Tím se stal nejmladším plukovníkem v rámci celých Waffen SS. Po nezdaru ardenské ofenzívy Joachim Peiper a jeho muži opustili tanky v belgickém městě La Gleize a následoval pěší pochod zpátky k německé linii.

Zapletl se do masakrů v Itálii a Malméd (v italském městě Boves, 1943, bylo vypáleno 350 domů, 21 civilistů zastřeleno a dva civilní vyjednávači upáleni; v Malmédách, 1944, bylo zastřeleno 84 zajatých amerických vojáků) a po válce byl souzen před tribunálem jako obviněný číslo 42. Kvůli stížnostem na neférovost procesu byl trest smrti oběšením u Peipera a dalších šesti obviněných změněn na doživotní žalář a později zmírněn na 35 let vězení. Peiper byl nakonec v roce 1956 propuštěn na svobodu, po více než 11 letech vězení. I poté zůstal horlivým nacistou a život v poválečném Německu se mu nelíbil. Jeho sousedům navíc vadila jeho minulost. Zkoušel pracovat jako manažér v koncernu Porsche, ale odbory donutily firmu, aby pracovní poměr ukončila. Poté pracoval jako soukromý prodejce pro automobilku Volkswagen. V 60. letech byl znovu obžalován z válečných zločinů, nezávisle v Západním Německu i v Rakousku, ale oba případy byly zastaveny pro nedostatek přímých důkazů. V roce 1970 se proto odstěhoval do Francie, kde byl v červenci 1976 zavražděn.[1]

Peiper se přestěhoval do Traves a bydlel v domě, který mu pronajal bývalý důstojník Waffen-SS, Erwin Ketelhut. Francouzské úřady vydaly Peiperovým povolení k pobytu do roku 1977, tak dlouho tam však nevydržel. V červnu 1976 v jeho bydlišti v Traves byly distribuovány mezi lidi letáky, které ukazovaly Peipera jako válečného zločince a nacistu. Na zdech se objevily nápisy „Peipere, dojdeme si pro tebe 14. července!“ (14. července je francouzský státní svátek). Policie mu nabídla ochranu, ovšem pouze během dne, a německá ambasáda mu doporučila na nějakou dobu vycestovat z Francie.[1]

Ráno 13. července dostal Peiper výhružný telefonát, že jeho dům bude vypálen. Proto svojí ženu, která měla rakovinu, poslal ihned zpět do Německa. Poté poštou odeslal dopisy a nedokončený rukopis své knihy svým bývalým spolubojovníkům z Waffen-SS. Později téhož dne zvažoval situaci s Erwinem Ketelhutem. Peiper se domníval, že lidé, kteří mu vyhrožují, jsou ve skutečnosti zbabělci a pokud skutečně přijdou, dokáže je zahnat střelbou ze své pistole a malorážné pušky. Ketelhut mu navíc poskytl brokovnici a slíbil, že bude sledovat okolí ze svého domu. Po 22:30 však Ketelhut šel spát a až asi v jednu hodinu po půlnoci jej probudily hasičské sirény.[1]

Tělo bývalého Standartenführera Jochena Peipera našli hasiči silně ohořelé uvnitř domu, hodinky nalezené na těle se zastavily v čase 1:07. Vyšetřovatelé zjistili, že dřevěný dům byl zapálen na třech místech a nedaleko domu se našel jeden nepoužitý Molotovův koktejl. Vyšetřovatelé dále nalezli na verandě brokovnici a tři vystřelené nábojnice a blízko těla byla nalezena pistole s pěti vystřelenými náboji a malorážka s jedním vystřeleným nábojem v komoře. V okolí domu se nalezly střely z těchto zbraní, kterými se Peiper zřejmě snažil zahnat útočníky. Na verandě ani jinde v domě se žádné střely nenašly a tudíž žádné důkazy o tom, že by útočnici měli v úmyslu Peipera usmrtit. Jedenašedesátiletý Peiper se zřejmě zadusil kouřem, když z hořícího domu vynášel osobní věci a šaty své ženy. Útočníci nebyli vypátráni. Peiper byl rodinou pohřben v Schondorf am Ammersee v Bavorsku. [1]

• SS-Anwärter - 16. říjen, 1933
• SS-Mann - 23. leden, 1934
• SS-Sturmann - 7. září, 1934
• SS-Rottenführer - 10. říjen, 1934
• SS-Unterscharführer - 1. březen, 1935
• SS-Standartenjunker - 11. září, 1935
• SS-Standartenoberjunker - 5. březen, 1936
• SS-Untersturmführer - 20. duben, 1936
• SS-Obersturmführer - 30. leden, 1939
• SS-Hauptsturmführer - 6. červen, 1940
• SS-Sturmbannführer - 30. leden, 1943
• SS-Obersturmbannführer - 11. listopad, 1943
• SS-Standartenführer - 20. duben, 1945

• Rytířský kříž Železného kříže - 9. březen, 1943
• Dubové ratolesti k rytířskému kříži (377. držitel) - 27. leden, 1944
• Meče k rytířskému kříži (119. držitel) - 11. leden, 1945
• Německý kříž ve zlatě - 6. květen, 1943
• Železný kříž II. třídy
• Železný kříž I. třídy
• Medaile za východní frontu
• Medaile za Anschluss
• Sudetská pamětní medaile se sponou Pražský hrad
• Útočný odznak pěchoty v bronzu
• Odznak za samostatné zničení tanku
• Spona za boj zblízka ve stříbře
• Jezdecký odznak v bronzu
• Sportovní odznak SA v bronzu
• Medaile za záchranu života ve zlatě
• Totenkopfring
• Čestná dýka Reichsführera SS