Jirnice modrá

Je to vlhkomilný druh rostoucí na zamokřených loukách či pastvinách, v křovinách, na lesních pasekách ve světlých bučinách i smrčinách, na březích vodních nádrží a vodotečí. Nejčastěji se vyskytuje na vápencovém a dolomitickém podloží v montánním a subalpínském stupni. Prospívají ji polostinná místa; na výsluní roste dobře, pokud má dostatek vláhy. Rostlina je plně mrazuvzdorná.[1][3]

Vytrvalá rostlina s lodyhou 30 až 80 cm vysokou, která bývá jednoduchá neb je v horní polovině rozvětvená. Dutá lodyha je přímá, podélně rýhovaná, holá nebo ve vyšší části žláznatě chlupatá. Je střídavě porostlá 5 až 25 cm dlouhými, lichozpeřenými listy s řapíky, které se směrem vzhůru zkracují až horní listy jsou téměř přisedlé. Listy s křídlovitým vřetenem jsou tvořenými sedmi až dvanácti páry krátce řapíčkatých, vejčitých až kopinatých, 1 až 4 cm dlouhých lístků s celistvým okrajem

Oboupohlavné, voňavé květy, velké do 2 cm velké vytvářejí hustá, latovitá květenství složená z vidlanů, které přecházejí ve šroubele. Pětičetné květy jsou na stopkách, které se navečer a před deštěm sklápějí. Vytrvalý kalich je zvonkovitý, do poloviny členěný ve vejčitě kopinaté, tupé cípy. Kolovitá koruna s modrými až fialovými (ojediněle i bílými), vejčitými, 1,5 cm velkými lístky má krátkou trubku. Pět tyčinek, s dlouhými nitkami přirostlými ke koruně a daleko čnící z korunní trubky, nese žluté prašníky. Z pětilaločného podplodního terče vystupuje nektar hromadící se krátké korunní trubce. Svrchní semeník nese třílaločnou bliznu zakončenou čnělku, která je delší než tyčinky s prašníky. Ve květech dozrává nejdřív pyl v prašnících a teprve později blizny, květ se opyluje pylem z cizího květu přineseným hlavně včelami, které přilétají pro nektar.

Plodem je trojpouzdrá, 7 mm dlouhá tobolka s mnoha semeny, která se po dozrání otevírá třemi chlopněmi. Semena jsou hnědá a velká 3 mm. Rostliny se přirozenou cestou množí semeny a v zahradnictví také dělením trsů. Ze zahrad se někdy šíří do okolní přírody kde působí dojmem původního druhu.[1][2][3][4][5]

Rostliny se vysazují do stinných partií zahrad, kde v červnu až srpnu vynikají svými sytě modrými květy a mimo to i listy s výraznou strukturou. Dobře vyniknou v květnatých loukách, v trvalkových záhonech i před vzrostlými keři. V minulosti se na jaře sbíral její kořen a v létě kvetoucí nať, extrakty se hojily žaludeční vředy, nemoci průdušek a snižovala se nervozita a zlepšoval spánek.

Často se pěstuje její kříženec Polemonium xrichardsonii se severoamerickou jirnicí plazivou (Polemonium reptans L.). Tento hybrid je nižší a má větší květy a bylo vyšlechtěno několik jeho kultivarů, včetně bíle kvetoucích.[1][5][4]

V české přírodě se jirnice modrá stává stále vzácnější, roste jen na několika málo stanovištích a ta se postupně vytrácejí. V „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky“ z roku 2012 je zařazena k málo se vyskytujícím a silně ohroženým druhům (C2r).[1][6]

• 
  Listy
• 
  Lodyha
• 
  Květenství
• 
  Květ

• Obrázky, zvuky či videa k tématu jirnice modrá na Wikimedia Commons
• Taxon Polemonium caeruleum ve Wikidruzích
• Botanický ústav AV ČR – rozšíření jirnice modré v ČR