Jindřich II. Kastilský
Jindřich II. Kastilský, známý jako Jindřich Trastámara (španělsky Enrique II de Trastámara, 13. ledna 1334, Sevilla – 29. května 1379, Santo Domingo de la Calzada) byl král Kastilie a Leónu v letech 1369–1379, zakladatel dynastie Trastámara.
Jindřich II. Kastilský | |
---|---|
král Kastilie a Leónu | |
Narození | 13. ledna 1334 |
Sevilla | |
Úmrtí | 29. května 1379 |
Santo Domingo de la Calzada | |
Pohřben | Katedrála v Toledu |
Manželka | Jana z Peñafielu |
Potomci | Jan I. Kastilský Eleonora Kastilská Jana |
Dynastie | Trastámarové |
Otec | Alfons XI. Kastilský |
Matka | Eleonora z Guzmánu |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Biografie
Původ, mládí
Narodil se jako třetí syn z deseti nemanželských dětí (devíti synů a jedné dcery) kastilského krále Alfonsa XI. a jeho milenky Eleonory z Guzmánu, prapravnučky leónského krále Alfonse IX. Leónského; dva jeho starší bratři však zemřeli v dětském věku.
Po narození ho adoptoval Rodrigo Álvarez de las Asturias, pokrevní příbuzný Alfonse XI., který zemřel již následujícího roku; malý Jindřich po něm zdědil hrabství Noreña. Později mu jeho královský otec udělil hrabství Trastámara a panství Lemos a Sarría v Galicii a města Cabrera a Ribera, čímž se z Jindřicha stal největší a nejvýznamnější držitel statků na severovýchodě Iberského poloostrova. Jako hrabě Trastámara později položil počátek dynastii králů panujících v Kastilii a Leónu a později i v Aragonii, jež podle jeho titulu byla nazvána dynastií Trastámara.
Dokud žil Alfons XI., zahrnoval svou milenku Eleonoru tituly, privilegii a statky za každé dítě, jež mu porodila. To bylo příčinou nespokojenosti v řadách šlechty a především ze strany legitimní královny Marie Portugalské a Alfonsova legitimního dědice a následníka infanta Petra. Čas jejich odplaty nastal, když Alfons XI. zemřel.
Válka o kastilský trůn
Situace Jindřicha a jeho sourozenců se radikálně změnila po smrti jejich otce, který v březnu roku 1350 padl za oběť epidemie moru při obléhání Gibraltaru. Král nebyl ještě ani pohřben a od Eleonory a jejích dětí se začali odtahovat jejich dosavadní přívrženci. Eleonora i s dětmi zůstali se souhlasem nového krále, jímž se stal o rok mladší nevlastní Jindřichův bratr, jediný legitimní syn Alfonse XI. Petr I. Krutý, u královského dvora. Situace však byla stále méně stabilní a Jindřich a jeho sourozenci utekli a rozprchli se v obavách z toho, co by mohli očekávat ze strany nového krále. Obavy byly zcela namístě. Královna vdova Marie Portugalská, matka Petra I., rozkázala zakrátko Eleonoru z Guzmánu uvěznit, načež (pravděpodobně rovněž z jejího rozkazu) byla bývalá králova milenka roku 1351 zavražděna. To vyvolalo povstání Jindřicha a jeho bratra Fadriqua Alfonse proti králi a jeho matce. Mladý král svou vládu opíral o drobnou šlechtu, měšťanstvo a úředníky, popudiv tak proti sobě velké rody vysoké šlechty. V čele vzmáhající se opozice stanul bývalý rádce krále Alfonsa XI. Jan Alfons de Albuquerque, který se spojil s Jindřichem a jeho bratry. Povstání však bylo potlačeno a vzbouřenci prchli do Aragonie, kde získali podporu krále Petra IV. Aragonského. Mezi Kastilií a Aragonií vypukl dlouholetý konflikt zvaný Válka dvou Petrů. V této válce získal převahu Petr I., který v bitvě u Araviany (1359) Jindřicha Trastámaru a jeho stoupence porazil. Jindřich se uchýlil do Francie, kde hledal další spojence proti nevlastnímu bratrovi.
Do roku 1365 probíhala válka pouze mezi Aragonií a Kastilií, jíž se Jindřich aktivně neúčastnil a jež měla charakter vnitřního hispánského konfliktu. Situace se změnila, když se do něj zapojily francouzské a anglické síly, což z něj učinilo jednu z front stoleté války. Jindřich získal podporu své věci ve Francii a roku 1366 vtáhl znovu do Hispánie s francouzskými jednotkami pod velením Bertranda du Guesclina. Díky tomu donutil Petra uprchnout a získal v Kastilii převahu, což mu umožnilo nechat se 29. března téhož roku korunovat v Burgosu. Petr I. však získal podporu Anglie a zakrátko vtáhl do země z Gaskoňska doprovázeje anglické jednotky pod velením nástupce anglického trůnu, Černého prince Eduarda. Přes značnou převahu kastilsko-francouzských sil byl Jindřich Trastámara poražen ve velké bitvě u Nájery (1367). Petr I., který triumfoval především díky jednotce anglických lučištníků, však nedokázal využit konfliktu ve svůj prospěch. Když pak Angličané, s nimiž se mezitím nepohodl, opustili Kastilii, Jindřich nevlastního bratra napadl znovu a tentokrát ho v bitvě u Montielu (1369) porazil. Petr se uchýlil do hradu v Montiel, kde byl silami Jindřichovými obklíčen. Při osobních jednáním mezi bratry Jindřich vlastnoručně Petra zavraždil (probodl ho při souboji dýkou), což mu otevřelo cestu k trůnu.
Vláda
I jako král zůstal Jindřich spojencem Francie a protivníkem Anglie a Portugalska. Ve vnitřní politice pokračoval v centralistickém kursu svého nevlastního bratra a předchůdce. Svou vládu upevnil po odražení dvou pretendentů trůnu Kastilie a Leónu:
- Jana z Gentu, vévody z Lancasteru, manžela Konstancie, dcery Petra Krutého,
- Ferdinanda I. Burgundského, portugalského krále a pravnuka Sancha IV. Kastilského.
Mezinárodní pozice Jindřichova se stabilizovala roku 1375, kdy se mu podařilo uzavřít mír s Anglií a Aragonií. Ve své zemi upevňoval svou vládu tím, že si získával přívržence udělováním hodností, titulů a statků (tzv. Mercedes enriqueñas).
Po vizigótském králi Egikovi z konce 7. století byl Jindřich prvním hispánský panovníkem, který použil antisemitismu jako nástroje politického boje. Souviselo to mj. s tím, že židovská menšina v Kastilii významně sympatizovala s jeho protivníkem Petrem I. Znamenalo to konec koexistence s nimi a začátek období pogromů, za sto let pak vyhnání Židů a v konečném výsledku i vznik inkvizice.
Manželství, potomci
Jindřich se roku 1350 oženil na popud své matky s Juanou Manuel, dcerou Juana Manuela, příslušníka mladší větve kastilského královského domu, a Blanky de Lara de la Cerda, vnučky Ferdinanda de la Cerda. (Předpokládá se, že právě tento sňatek byl impulsem k tomu, že královna-vdova nechala Eleonoru z Guzmánu zabít). Z jejich manželství se narodily tři děti, nejstarší syn a dvě dcery, z nichž mladší zemřela jako sedmileté dítě.
- Jan (1358–1390), král Kastilie a Leónu,
- Eleonora (1362–1416), manžel Karel III. Šlechetný, navarrský král,
- Juana (1367–1374).
Z mimomanželských vztahů měl král ještě dalších čtrnáct dětí.
Smrt
Jindřich zemřel 29. května 1379 v Santo Domingo de la Calzada. Na kastilský trůn po něm nastoupil jeho syn Jan jako Jan I. Kastilský. Po Jindřichově smrti byly jeho ostatky přepraveny do Burgosu, poté do Valladolidu a nakonec do Toleda, kde byly uloženy v královské kryptě katedrály Panny Marie. Jeho útroby však byly pohřbeny v katedrále v Santo Domingo de la Calzada, místě jeho smrti.
Vývod z předků
Alfons X. Kastilský | ||||||||||||
Sancho IV. Kastilský | ||||||||||||
Jolanta Aragonská | ||||||||||||
Ferdinand IV. Kastilský | ||||||||||||
Alfons z Molina | ||||||||||||
Marie z Moliny | ||||||||||||
Mayor Alonso z Meneses | ||||||||||||
Alfons XI. Kastilský | ||||||||||||
Alfons III. Portugalský | ||||||||||||
Dinis I. Portugalský | ||||||||||||
Beatrix Kastilská | ||||||||||||
Konstancie Portugalská | ||||||||||||
Petr III. Aragonský | ||||||||||||
Alžběta Aragonská | ||||||||||||
Konstancie Sicilská | ||||||||||||
Jindřich II. Kastilský | ||||||||||||
Pedro Nuñez de Guzman | ||||||||||||
Álvaro Perez de Guzman | ||||||||||||
Teresa Rodriguez Brizuela | ||||||||||||
Pedro Núñez de Guzmán | ||||||||||||
Gonzalo Rodriguez Giron | ||||||||||||
Maria Giron | ||||||||||||
Elvira Diaz de Castañeda | ||||||||||||
Eleonora z Guzmánu | ||||||||||||
Pedro Ponce de Cabrera | ||||||||||||
Fernán Pérez Ponce de León | ||||||||||||
Aldonza Alonso de León | ||||||||||||
Beatriz Ponce de León | ||||||||||||
Gutierre Suarez de Meneses | ||||||||||||
Urraca Gutiérrez de Meneses | ||||||||||||
Elvira Anes de Sousa | ||||||||||||
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich II. Kastilský na Wikimedia Commons
- http://www.thepeerage.com/p11346.htm#i113458
Předchůdce: Petr I. |
Kastilský a leónský král 1369 – 1379 |
Nástupce: Jan I. |