Jindřich Fügner

Narodil se v Praze v Růžové ulici čp. 970[5] jako syn Petera (1787–1863) a Franzisky (1794–1863) Fügnerových. Pokřtěn byl v kostele sv. Štěpána. Otec byl německý obchodník, původem z Litoměřic, matka Franziska pocházela z Broumova. Policejní záznamy uvádějí jeho sestry Karolinu, Julii a Wilhelminu a bratra Ferdinanda.[6]

Jindřich Fügner se původně také věnoval obchodu, později pojišťovnictví. Ač bylo jeho podnikání úspěšné, měl vyšší cíle. Vzdělával se, věnoval se hudbě, společenským zájmům a sportu. Soukromým studiem a dlouholetým studiem v cizině získal všestranné vzdělání, široký rozhled a ovládal několik jazyků.

Díky dědictví po dědovi (zdědil jeho vinice a lodě) byl vcelku zámožný. Zprvu obchodoval, pak se stal majitelem generální agentury italské společnosti Nuova Società Commerciale di Assicurazioni.[7]

Když se ve vlasteneckých kruzích seznámil s Miroslavem Tyršem, pomáhal mu uskutečnit jeho myšlenku na založení českého tělocvičného spolku. Tento spolek dostal jméno Sokol Pražský a Fügner se stal jeho prvním starostou.[4] Navrhl a zavedl tykání všech členů a oslovování „bratře“, rovněž přišel jako první v červené blůze, která se stala součástí sokolského stejnokroje. Zasloužil se o výstavbu první sokolovny v Sokolské ulici (bývalé Hradební) v Praze.[8]

Dne 10. září 1853 se oženil s devatenáctiletou Kateřinou Tureckou (1834–1906[9]), dcerou smíchovského obchodníka.[10] Až po jeho smrti (28. srpna 1872) se přítel a spoluzakladatel Sokola Miroslav Tyrš oženil s jeho dcerou Renátou (1854–1937).[11]

Konání všesokolských sletů se Jindřich Fügner nedočkal. Předčasně zemřel v pouhých 43 letech v domě čp. 1437 v dnešní Sokolské ulici 43 v Praze 2. Příčinou jeho úmrtí byla „talovitost krve“,[12] tj. pyémie, nákaza rozšířená z původního ložiska krevním oběhem.[13] Jeho pohřeb se stal národní manifestací.[14]

Jindřich Fügner a Miroslav Tyrš položili základy Sokolství. Podle knihy J. Fügner a české Sokolství, vydané v roce 1920, „ztělesnil (Fügner) v sobě všechny ctnosti občanské, krajní obětavost, která umožnila uskutečnění ideálů sokolských a nejkrásněji tak dal příklad obětování se jednotlivce zájmům celku. Svému demokratickému smýšlení dal nejlépe průchod na památné schůzi dne 27. března 1862 návrhem, aby členové jednoty sokolské jako projev skutečného bratrství si navzájem tykali. Jindřich Fügner byl člověk neobyčejný svým zjevem, ideální povahou a svým organizátorským duchem. Ač nenarodil se a nevyrostl v ovzduší národním a vlasteneckém, ale naopak v ovzduší úplně lhostejném k národnímu ruchu a českému životu, přece svou vlastní silou, vzácnou energií a přičiněním vyspěl v muže, jehož celý život a veškerá činnost vedena byla nadšením národním pro ideály člověčenstva.“[15]

„Ni zisk – ni sláva! – věrnost svému národu, věrnost až do smrti“[15]

• 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 20–21.
• TYRŠOVÁ, Renata. Paměti a vzpomínky na mého otce I. [online]. Praha: Český čtenář, 1924 [cit. 2020-02-16]. Dostupné online.
• FROLÍK, František. Osobnosti Rakovnicka a Novostrašecka s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2016. 315 s. ISBN 978-80-88125-04-4. S. 10–12.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Fügner na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Fügner
• Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), Fügner Heinrich (1822)
• Památník Sokola Pražského – vydaný v Praze 1883 na oslavu dvacetiletého trvání Tělocvičné jednoty Sokola Pražského (1882). Autoři Josef Müller a Ferdinand Tallowitz