Jiří Levý

Po středoškolském studiu se věnoval studiu angličtiny a češtiny na Masarykově univerzitě v Brně (PhDr. 1949). V letech 1950–1963 přednášel na Palackého univerzitě v Olomouci, od roku 1964 působil na katedře české literatury a literární vědy na brněnské univerzitě. Kandidátská práce Vývoj překladatelských metod v české literatuře (1957), habilitační práce Základní otázky teorie překladu (1958) a doktorská práce Problémy srovnávací versifikace (1963) vymezují zcela zřetelně okruh jeho badatelských zájmů. Přispíval do domácích a zahraničních vědeckých časopisů, přednášel doma i v zahraničí (Dubrovník, Varšava, Hamburk, Vídeň, Stuttgart) o problematice překládání.

V Brně zorganizoval dvě versologické konference, založil Skupinu pro exaktní metody a mezioborové vztahy. Byl členem Svazu československých spisovatelů, aktivně pracoval v překladatelské sekci Svazu českých spisovatelů, působil v mezinárodní překladatelské organizaci FIT. Byl členem redakčních rad Odeonu, časopisu Česká literatura, Dialogu, časopisu Babel a redaktorem sborníku Teorie verše.

Spolu s J. F. Fraňkem redigoval edici Český překlad. Jako první svazek této edice vyšla Levého publikace České teorie překladu (poprvé v roce 1957, SNKLU, 2. vydání 1996, Ivo Železný). České teorie překladu obsahují Levého studii Vývoj překladatelských teorií a metod v české literatuře a soubor závažných úvah českých překladatelů, kde jsou formulovány překladatelské normy od 15. století do roku 1945.

Knižní publikace Umění překladu (1. vydání 1963, 2. vydání 1983) představuje základní dílo o překládání umělecké literatury. Všímá si geneze překladu a stavby překládaného díla. Zaměřuje se hlavně na překládání poezie. Toto dílo vzbudilo pozornost v zahraničí, o čemž svědčí jeho překlady do němčiny (Die literarische Übersetzung, Theorie einer Kunstgattung, Frankfurt am Main, Athenaum 1969), ruštiny (Iskusstvo perevoda, Progress 1974), srbochorvatštiny (Sarajevo, „Svetlost“ 1982) a angličtiny (The Art of Translation, Amsterdam, John Benjamins 2011).

Nemalou pozornost věnoval Jiří Levý i teorii verše. V mnoha studiích se zamýšlí nad versologickými problémy v souvislosti s problematikou překladu (Izochronie taktů a izosylabismus jako činitelé básnického rytmu, Rytmus verše jako prostředek dramatické interpretace, Verš české lidové poezie a jejích ohlasů, Vývoj českého divadelního blankversu aj.).

Závažné jsou rovněž studie monografické, práce o T. S. Eliotovi, W. Whitmanovi, B. Jonsonovi aj. Posmrtně vyšel soubor cizojazyčných studií Paralipomena (1971) a výbor studií Bude literární věda exaktní vědou? (1971). Svůj význam měla i informativní antologie Západní literární věda a estetika (1966) a Současné divadelní překladatelství (1966).

• 1949/1950 O překládání Máchova Máje, Slovesná věda 3, 5, s. 216–222.
• 1951/1952 Význam a metodika překladatelských cvičení při vyučování cizím jazykům, Ruský jazyk 2, č. 6, s. 191–192.
• 1953 O některých zákonitostech překladatelské věrnosti, SaS 14, č. 2, s. 63–80.
• 1955 O stylu překladu, Host do domu 2, č. 12, s. 543–544.
• 1955 Překladatelský proces - jeho objektivní podmínky a psychologie, SaS 16, č. 3, s. 65–87.
• 1955 Vývoj překladatelských teorií a metod, Interní edice SČS, Praha.
• 1955 Walt Whitman v českém překladu, Host do domu, 2, č. 11, s. 513–515.
• 1956 Čapkův Loupežník a Shakespeare, Sborník VŠP v Olomouci, Jazyk a literatura 3, s. 141–145.
• 1956 Kapitoly z teorie a metodiky překladu (spolu s Bohuslavem Ilkem), Praha.
• 1957 České teorie překladu, Praha.
• 1957 K práci v dějinách českého překladu, Světová literatura 2, č. 4, s. 198–207.
• 1957 Slovo a mluvní akt v anglickém verši, Sborník VŠP v Olomouci, Jazyk a literatura, s. 55–79.
• 1957 Umělecké otázky překladu, Česká literatura 5, č. 4, s. 379–401.
• 1958 Úvod do teorie překladu, Praha.
• 1960 Některé technické otázky překladu, Dialog 4, č. 3–4, s. 89–99.
• 1962 Izochronie taktů a izosylabismus jako činitelé básnického rytmu, SaS 23, č. 1, s. 1-8, č. 2, s. 83–94.
• 1962 Kombinační možnosti verše, ČsRus 7, č. 2, s. 77–86.
• 1962 K překladatelskému dílu O. F. Bablera, Studie o literatuře a překladatelství, AUP Olomoucensis, Philologica 8, Praha, s. 99–100.
• 1962 O překládání divadelního dialogu, Divadlo 13, 10, s. 58–68.
• 1962 Rytmus verše jako prostředek dramaturgické interpretace, Divadlo 13,9, s. 63–66.
• 1962 Stav myšlení o překladu, Dialog č. 1, s. 3–11.
• 1962 Verš české lidové poezie a jejích ohlasů, Slavia 31, č. 2, s. 242–256.
• 1963 Deskreptivistický výklad poezie, SaS 24, č. 4, s. 287–288.
• 1963 Teorie informace a literární proces, Česká literatura 11, 4, s. 281–307.
• 1963, 1983 Umění překladu. Praha.
• 1964 Matematický a experimentální rozbor verše, Česká literatura 12, č. 3, s. 181–213.
• 1964 Na novou cestu, Dialog č. 3
• 1964 O překládání shakespearovského verše a prózy, in: William Shakespeare, Historie II, Básně, Praha, s. 682–717.
• 1964 Translation in Czechoslovakia, Babel 10, č. 2, s. 73–76.
• 1965 Die Theorie des Verses – ihre matematische Aspekte, Matematik und Dichtung, Mnichov, s. 211–231
• 1965 Kybernetika a poezie, Host do domu 12, č. 2, s. 56–59.
• 1965 Verš a jazyk, Slovenská literatúra 12, č. 4, s. 376–381.
• 1966 Sémantika verše, O literárnej Avantgardě, Bratislava, s. 17–42.
• 1966 Československý strukturalismus a jeho zahraniční kontext. Struktura a smysl literárního díla, Praha 1966.
• 1966 Translation as a Decision Process. To Honor Roman Jakobson: Essays on the Occasion of his Seventieth Birthday, 11. října 1966. The Hague.
• 1967 Doslov, in: Slovo, písmo, akce, hlas, Praha 1967. S. 7–9.
• 1967 Translation in Czechoslovakia. Ten Years of Translation-Proceedings of the Fourth Congress of the International Federation of Translators, Dubrovnik 1963. Oxford 1967. S. 211–218.
• 1967 K teorii překládání. Aktualnyje problemy teorii chudožestvennogo perevoda (t. 2.). materialy vsesojuznogo simpoziuma (25 fevralja 2 marta 1966 g.), Moskva 1967. S. 296–307.
• 1967 Poezije i kibernetika. Odjek, Sarajevo. 1. i 15. Avgust 1967.
• 1969 Die literarische Übersetzung – Theorie einer Kunstgattung, Frankfurt – Bonn.
• 1969 Mathematical Aspects of the Theory of Verse. In: Statistics and Style, Ed. L. Doležel. New York, American Elsevier Publishing Company 1969. S. 95–112.
• 1969 Sostojanije teoretičeskoj mysli v oblasti perevoda, Masterstvo perevoda 6, Moskva 1970, s. 406–431.
• 1970 Generative Poetics. Sign, Language, Culture, The Hague, Mouton 1970. S. 548–557.
• 1971 Bude literární věda exaktní vědou?, Praha, Čs. spisovatel 1971.
• 1971 Generative Poetik. Literaturwissenschaft und Linguistik. Ergebnisse und Perspektiven II./2, Frankfurt nad Mohanem, Athenaum 1971. S. 554–567.
• 1971 Paraliponema, Brno.
• 1971 Značenije formy i formy značenij. Semiotika i iskusstvometrija, Moskva, Mir 1972.
• 1972 Překlad ako rozhodovací proces, Čítanka z teórie prekladu, Nitra, s. 82–96.
• 1972 Teorie literárních textů. Strukturelle Textanalyse., Ed. W. A. Koch. Hildesheim, G. 0lms 1972. S. 61–74.
• 1974 Iskusstvo perevoda, Moskva, Progress 1974.
• 1982 Umjetnost prevodenja. „Svetlost“ OOUR Zavod za udžbenike i nastavna sredstva, Sarajevo 1982. Biblioteka „Lingvistika Poetika“.
• 1983 Umění překladu, Praha, Panorama 1983. Edice Pyramida.
• 1996 České teorie překladu I. a II., Ivo Železný 1996.
• 1998 Umění překladu, Ivo Železný 1998.
• 2012 Umění překladu, Apostrof 2012.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Levý na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Levý
• Obec překladatelů
• Překladatelská soutěž Jiřího Levého