Walt Whitman

Narodil se na Long Islandu ve státě New York v chudé quakerské rodině. Kvůli těžké ekonomické situaci rodiny bylo jeho dětství spíše problematické. Aby mohl finančně podpořit svou rodinu, opustil v roce 1830 školu a pracoval jako poslíček. Od roku 1832 pracoval jako tiskařský učeň, později jako sazeč. V 18 letech (1837) se stal venkovským učitelem a o dva roky později (1839) vydavatelem, redaktorem a tiskařem malých novin Long Islander. O dva roky později (1841) musel tyto noviny opustit. Tehdy začal zveřejňovat své první básně a povídky.

V této době se také začal zajímat o politiku, stal se příznivcem levého křídla demokratické strany. Roku 1846 se stal redaktorem brooklynského časopisu Daily Eagle, kde napsal více než 200 úvodních kritik. Pro své radikální názory však byl propuštěn.

Od roku 1848 do roku 1850 vedl noviny s názvem Freeman, které odpovídaly jeho radikalismu. Zde bojoval proti otrokářství. Za americké občanské války (války Severu proti Jihu) pracoval jako dobrovolný ošetřovatel. Po válce získal místo úředníka, ale opět byl propuštěn pro svoje radikální postoje.

Roku 1873 prodělal mrtvici a od té doby byl dlouhodobě upoután na lůžko. Předpokládá se, že byl homosexuál či bisexuál.[2]

Whitman tvrdil, že básník vidí nejdál a tudíž jeho „víra je nejpevnější. Jeho myšlenky jsou chvalozpěvem na všechno, co je.“ Přiklonil se k tomu, co by se dalo nazvat kosmickým vědomím. Prohlásil, že tato vnitřní inspirace povede k novému řádu básníků, kteří nahradí náboženství, čímž předpojal tzv. Beat generation. Tento nový básník bude „lidský kněz, neuzná za vhodné obhajovat nesmrtelnost nebo Boha nebo dokonalost věcí nebo znamenitou krásu a skutečnost duše. Povstanou v Americe a najdou odezvu ze všech ostatních koutů Země“.

K zamyšlení je Whitmanovo filozofické prohlášení:

„Takto bys měl konat: Miluj zemi a slunce a zvěř, opovrhuj bohatstvím, dávej almužnu každému, kdo si o ni řekne, zastávej se hlupců a bláznů, věnuj své příjmy a práci druhým, nenáviď tyrany, nepři se o Bohu, k lidem buď trpělivý a shovívavý, neskláněj se před známým ani neznámým nebo před mužem či muži, jednej upřímně se silnými nevzdělanými osobami a matkami od rodin, čti tyto stránky na otevřeném povětří v každém období každého roku, přebírej si vše, co tě učili ve škole nebo kostele, neb co ti řekly knihy, opusť vše, co zraňuje tvou duši a ty sám budeš velkou básní a dosáhneš nejbohatší plynulosti nejen slov, ale i tichých linek rtů a tváře a řas a každičkého pohybu tvého těla.“ [3]

Whitman ovlivnil mnoho amerických básníků. William Carlos Williams ho označil za básníka, který „prorazil mrtvolností kopírovaných forem, jež dusily člověka nashromážděnou vahou tyranií minulosti, těch tyranií, které se snažíme umenšit“.

Jeho dílo je radikálně levicové. Mělo značný vliv na vývoj celosvětové literatury.

• Stébla trávy – jeho jediná básnická sbírka (396 básní), kterou doplňoval a přepracovával celý život. Autor zde ukazuje svoji víru v rovnost všech lidí a ras, dále věří v demokracii a humanismus. Používá metaforu a volný verš, který v jeho době znamenal převrat a uvolnění v básnické tvorbě v celosvětovém měřítku. V Česku ovlivnila tato sbírka básní (např. S. K. Neumanna). Zpočátku byla sbírka přijata s nepochopením. V prvním vydání (1855) byla výrazně kratší, do dalších vydání byly přidávány nové básně.
  • Zpěv o mně – úvodní báseň, oslava demokracie
  • Rány na buben - významná část sbírky, která měla původně vyjít samostatně. Zde popisuje Whitman své zážitky z občanské války. V dodatku jsou básně o smrti prezidenta Abrahama Lincolna, včetně Whitmanovy patrně nejslavnější básně, elegie O Captain! My Captain!).
• Vyhlídky demokracie (1871). Dostupné online.
• Příkladné dny (1882) – výbor drobných próz.
• Demokracie, ženo má!: výbor ze Stébel trávy (1945) - překlad Pavel Eisner