Jiří Klecanda

Jiří Klecanda se narodil 5. dubna 1890 v Praze do rodiny spisovatele, buditelského novináře a lidového novelisty Jana Klecandy jako jeho třetí, nejmladší syn. [4] Po skončení středoškolských studií na gymnáziu v Žitné ulici v Praze pokračoval Jiří Klecanda studiem historie na pražské univerzitě.[4] Současně pracoval v Zemském archívu.[4] Ve svých devatenácti letech (v roce 1909) odcestoval do ruského Petrohradu, kde začal studovat byzantologii. [4] Ke konci roku 1909 se Jiří Klecanda stal pomocníkem v Imperatorské akademii nauk v Petrohradě.[4] Pracoval hlavně ve slovanském oddělení, které doplnil o československý oddíl. [4] Na své disertační práci („Život svatého Ondřeje řeckého“) pracoval po dobu jedenácti měsíců tj. téměř v průběhu celého roku 1910.[4] Práce byla poté otištěna ve Zprávách Akademie nauk.[4] V průběhu let 1910 až 1915 se Jiří Klecanda pracovně soustředil na vydávání Slovanské bibliografie a rovněž pracoval na byzantské paleografii.[4]

Po začátku první světové války ale Jiří Klecanda zanechal záhy veškeré své vědecké činnosti a začal pomáhat krajanským (československým) spolkům na Rusi.[4] Tyto spolky posilovaly národní vědomí v Rusku žijících Čechů a Slováků, hájily jejich zájmy (Češi a Slováci na Rusi byli za první světové války počítáni mezi příslušníky Rakouska-Uherska a jako takoví byli poškozováni a ohrožováni mimořádnými válečnými opatřeními.) a sjednocovaly úsilí krajanů o konečné vyřešení československé otázky vytvořením samostatného státu – Československa.[4]

V roce 1912 zajistil Jiří Klecanda svým organizačním úsilím možnost, aby Pěvecké sdružení moravských učitelů vystoupilo ve třech hlavních městech Ruska.[4] Zájezd se uskutečnil v roce 1913, posílil národní uvědomění i sebevědomí v Rusku žijících krajanů a vzbudil zájem i v kruzích ruské inteligence.[4] Organizační a přípravné práce s touto akcí spojené umožnily Jiřímu Klecandovi navázat styky i s krajany, kteří žili mimo Petrohrad.[4]

Po vypuknutí první světové války (28. července 1914) se 4. srpna 1914 konala v Petrohradě velká manifestace.[4] Ta byla vyvolaná protestním projevem našich krajanů proti ústředním mocnostem.[4] O dva dny později (6. srpna 1914) se konala schůze „Českého výpomocného spolku“, kde byl ustanoven „Komitét pro pomoc obětem války“.[4] Ustavující schůze tohoto komitétu se konala 7. srpna 1914 a již zde Jiří Klecanda navrhl sestavit memorandum o československé otázce a o československém programu samostatnosti.[4] Následně Jiří Klecanda vypracoval „Pamětní spis o československé otázce“.[4] Tento dokument vydal „Český výpomocný spolek" v Petrohradě dokonce tiskem a zaslal jej nejen ruské vládě ale i některým vlivným osobám (ze světa politického, vojenského i kulturního) na Rusi.[4]

Klecandou sestavený „Pamětní spis o československé otázce“ byl psán odborným jazykem (bylo to vlastně vědecké pojednání).[4] Jeho nejsilnější stránkou byl fakt, že v něm byl jasně a zřetelně deklarován program československé jednoty.[4] Členům ruské vlády toto memorandum odevzdávaly delegace v nichž figuroval i Jiří Klecanda.[4] V první polovině září roku 1914 svolal „Český komitét“ v Moskvě zástupce krajanských spolků aby společně vypracovali memorandum pro ruského cara.[4] Toto memorandum car obdržel 17. září 1914 z rukou čtyřčlenné deputace, ve které nechyběl ani Jiří Klecanda.[4] V březnu následujícího roku (1915) byl v Moskvě ustaven „Svaz československých spolků na Rusi“.[4] Jeho úkolem bylo, kromě běžné spolkové agendy, zajišťovat péči o krajany, kteří byli během první světové války poškozeni.[4] Dalším úkolem tohoto Svazu pak byla revolučně – politická práce směřující ke vzniku samostatného Československa.[4] Nový stát měl vzniknout „zdola“ bezprostřední aktivitou Čechů a Slováků a to především jejich účastí v dobrovolnických (dobrovoleckých) vojenských formacích.[4]

Jiří Klecanda byl zvolen tajemníkem „Svazu československých spolků na Rusi“.[4] Do roku 1915 se angažoval například při rozšiřování České družiny na pluk a pak na brigádu; při zakládání týdeníku „Čechoslovák“ v Petrohradě; při přesvědčování ruské vlády, aby přistoupila na projekt zaměstnávání českých a slovenských zajatců v továrnách, jejichž výroba byla orientována na dodávky pro ruskou armádu.[4] V roce 1916 strhla na sebe vedení „Svazu československých spolků na Rusi“ kyjevská skupina a Jiří Klecanda se soustředil na propagační činnost.[4] Využíval při tom svoje rozsáhlé styky ve vědeckých, úřednických i politických kruzích.[4]

Druhý výroční sjezd „Svazu československých spolků na Rusi“ (na začátku května 1917) měl charakter československého národního sjezdu a účastnili se jej jak delegáti krajanských spolků, tak i zástupci oddílů našeho vojska a revolučních zajateckých organizací.[4] Na jeho první pracovní schůzi byla jako nejvyšší orgán zahraničního odboje uznána Československá národní rada (ČSNR) v čele s profesorem T. G. Masarykem.[4] Zároveň bylo rozhodnuto, že pro Rusko bude zřízena „Odbočka Československé Národní Rady“ a do jejího čela byl zvolen tajemník – Jiří Klecanda.[4]

Fungování Odbočky Československé Národní Rady (ČSNR) v Rusku roku 1917 (především po Únorové revoluci, která v Rusku proběhla mezi 8. březnem 1917 až 12. březnem 1917) bylo silně ztíženo politickým dvojvládím, protože stávající vládní orgány (prozatímní vláda) se přely o moc s nově vzniklými sověty – revolučními radami dělnických, rolnických a vojenských zástupců.[4] Sověty byly zásadně proti pokračování první světové války.[4] Na to, jak v této situaci pracoval Jiří Klecanda uvedl předseda Odbočky Československé Národní Rady – prezident T. G. Masaryk ve svých pamětech následující vzpomínku:[4]

Velkou pomocí mě byl Jiří Klecanda ... Znal dobře poměry v Petrohradě, v ministerstvech a armádě, a byl svým literárním povoláním ve styku s akademiky a profesory. Jako sekretář Odbočky Československé Národní Rady chodil se mnou po všech ruských civilních a vojenských úřadech. Mnohé obchůzky a intervence vykonával sám úspěšně ... byl spolehlivým tlumočníkem našeho programu.

—T. G. M., paměti, [4]

V první polovině října roku 1917 nakonec nejvyšší ruské velitelství povolilo zformovat československý armádní sbor, uznalo jako autoritu Československou národní radu a Jiří Klecanda byl jmenován plnomocným zástupcem (komisařem) Československé národní rady ve stanu nejvyššího velitele ruských front.[4]

V první dekádě listopadu roku 1917 (7. listopadu 1917 až 8. listopadu 1917) se v Rusku uskutečnila Velká říjnová socialistická revoluce a vlády nad Ruskem se zmocnili bolševici.[4] Jiří Klecanda byl sice protibolševického smýšlení, ale přesto i s úřady nového státního režimu v Rusku trpělivě jednal o praktických politických a vojenských tématech, které se týkaly našich krajanů.[4] [p 1]

Dne 3. března 1918 uzavřely v Brestu Litevském Ústřední mocnosti s bolševiky Brestlitevský mír. V něm se Sověti mimo jiné zavázali nestrpět na svém území vojenské oddíly nepřátelské ústředním mocnostem, což se týkalo i československých legií. A tak ještě před skončením první světové války (11. listopadu 1918) byly československé vojenské jednotky (českoslovenští legionáři) na cestě z Ruska.[4] Sovětská vláda požadovala odzbrojení těchto útvarů a Klecanda s ní vyjednal uspokojivou dohodu o uvolnění průjezdu vojska do Vladivostoku.[4] Dojednané podmínky ale nebyly ze strany Rusů dodrženy, když orgány vlády v Penze přinutily vedení československých jednotek k přijetí daleko těžších podmínek.[4] Jiří Klecanda to pokládal jen za další důkaz neupřímného přístupu sovětů k českoslovenkému vojsku.[4]

Na počátku dubna roku 1918 přijel Jiří Klecanda do Penzy, aby informoval Odbočku Československé Národní Rady, že nastaly nové potíže v přepravě československého vojska.[4] Následně Jiří Klecanda odjel na jednání do Samary.[4] V Samaře onemocněl a 16. dubna 1918 jej převzal do ošetřování československý lékař.[4] Ještě ne zcela uzdravený Klecanda byl vystaven další těžké zdravotní komplikaci a jeho vyčerpaný organismus tomuto ataku dne 28. dubna 1918 ve vlaku na nádraží v Omsku podlehl.[4] [p 2]

Jiří Klecanda byl pochován (s vojenskými poctami) na hřbitově v Omsku a nad jeho hrobem byl postaven pomník. Při manifestačním legionářském sjezdu dne 28. června 1924 byla odhalena pamětní deska na jeho rodném domě v Mezibranské ulici v Praze 2.[4]

• Pohřeb, hrob a pomník Jiřího Klecandy v Omsku + pamětní deska v Praze
• 
  Pohřeb[7]
• 
  Pohřeb[8]
• 
  Hrob a pomník[9]
• 
  Odhalení pamětní desky v Mezibranské ulici v Praze 2[4]

• Legionářský poslužný spis (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za první světové války)
• Vzpomínky (v písemné formě) Jana Kudely – přítele Jiřího Klecandy

• Jan Klecanda
• Vladimír Klecanda
• Jan Havlasa

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Klecanda na Wikimedia Commons
• Památce pracovníka k našemu osvobození. Pestrý týden. 5. 5. 1928, s. 16. Dostupné online.
• Jiří Klecanda v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)