Jiří Družecký

Od svých sedmnácti let sloužil v 50. regimentu rakouské císařské armády prostý voják v Chebu, ve Vídni, Ennsu, Linci a Braunau. Až v roce 1768 se stal nejprve tympánistou a později kapelníkem plukovní hudby. Hudební vzdělání získal u slavného italského hobojisty Carla Besozziho. V roce 1777 odešel z armády a usadil se v Linci a vedl zde hudební vydavatelství.

V roce 1783 přesídlil do Vídně, kde se stal členem Tonkünstler-Sozietät. O tři roky později byl kapelníkem u knížete Antona Grassalkoviče z Gyaraku a přestěhoval se do Bratislavy. Ke korunovačním oslavám císaře Leopolda II. napsal Harmonii pro 21 dechových nástrojů. Tuto skladbu provedl v roce 1791 ve Vídni Antonio Salieri. Po smrti knížete Grassalkoviče působil jako dvorní skladatel uherského primase hraběte Józsefa Batthányiho. V roce 1807 zastával místo dvorního skladatele a kapelníka dechové harmonie u arcivévody Josefa Antona Jana Lotrinského.

Jiří Družecký patří k mozartovské generaci představitelů českého hudebního klasicismu. Psal chrámové skladby, symfonie, koncertantní i komorní hudbu. V symfonické hudbě proslul symfoniemi pro spojené smyčcové a žesťové orchestry, které získaly název sinfonia alla bataglia nebo skladbami pro tzv. tureckou, janičářskou hudbu (dechovou harmonii rozšířenou o žestě a bicí nástroje). Větší počet skladeb napsal rovněž pro tehdy nově zkonstruovaný basetový roh, který se stal i oblíbeným nástrojem Wolfganga Amadea Mozarta. V celé Evropě však byly proslulé zejména Družeckého skladby pro dechovou harmonii.