Jiří Bruder

Pocházel z umělecké rodiny, jeho tatínek byl hercem a zpěvákem ve Vinohradském kabaretu, rovněž oba jeho strýcové byli zpěváky a muzikanty. Jeden ze strýců hrál na saxofon v orchestru Jaroslava Ježka. Jeho bratr byl herec, dabér a zpěvák Stanislav Bruder (1933–2019), se kterým byl v začátcích často v angažmá. Během své základní vojenské služby hrál v Armádním divadle společně s paní Jiřinou Jiráskovou, poznal zde i Jiřího Šlitra, o mnoho let dříve, než jej poznal Jiří Suchý.

S herectvím začínal v Divadle 5. května, poté vystřídal několik dalších divadelních a estrádních souborů (např. Divadlo Jiřího Wolkera či divadlo Paravan, Divadlo Na Fidlovačce), nakonec bezmála 30 let působil v Městských divadlech pražských (1963–1987),[3] i později zde vystupoval jako host; naposledy působil v Divadle ABC.

Jeviště ho lákalo už od časných mladých let. Hereckou školu přesto nevystudoval, vyučil se mechanikem psacích a počítacích strojů. Zároveň vedle školy zkoušel kabaret a účinkoval v divadelním komparzu. Získal cenné praktické zkušenosti a později složil profesní zkoušky před komisí.

Mezi jeho divadelní úspěchy bezesporu patří kanadský Montreal, kde spolu s kolegou Lubomírem Lipským hráli klauny ve hře Revue z Bedny. I přes silnou konkurenci, mimo jiné v podobě slavného Kinoautomatu, sklidilo představení velký úspěch. Následovaly další měsíce se stejným představením, tentokrát v Brazílii.

Zahrál si mnoho desítek televizních a filmových převážně drobných či epizodních rolí. Jednalo se o výrazného komediálního a výborného dabingového herce, což osvědčil například v animovaném seriálu Simpsonovi nebo hlasem, který propůjčil Méďovi Béďovi, účinkoval i v seriálu Tom a Jerry. Svůj hlas propůjčil i známému francouzskému komikovi Bourvilovi. S Bourvilem je spojena i jedna příhoda, kdy se při premiéře filmu Smolař objevilo v úvodních titulcích vedle Františka Filipovského jako Louise de Funèse místo „Bourvil – Jiří Bruder“ spojení „Bourvil – Stanislav Bruder“. Po odvysílání tehdy následovalo množství pokut a jiných postihů, ale Jiří Bruder prý vzkázal: „Ať to tam nechají, vždyť je to přece brácha!“ Překlep tam tedy zůstal a ještě v roce 2004 jej tak vysílala TV Nova.

V roce 1996 se objevily vážné zdravotní problémy, podstoupil sérii těžkých operací dolních končetin. Divadlo mu scházelo, po letech opět stanul na jevišti Divadla ABC v menší roli ve hře Jezinky bezinky. V pokročilém věku tímto představením uzavřel svou bohatou divadelní kariéru. Penzi trávil v domku na pražském Smíchově.

Zemřel po dlouhé nemoci ve věku 86 let v Motolské nemocnici v Praze.[4]

• 1998 Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu

• 1963 Marcel Achard: Idiotka, Beaurevers, Divadlo Komedie, režie Ota Ornest
• 1964 William Shakespeare: Benátský kupec, Lancelot, Divadlo Komedie, režie Karel Svoboda
• 1965 F. X. Svoboda: Čekanky, Skokan, Divadlo ABC, režie Karel Svoboda
• 1968 P. King, F. L. Cary: Velká zlá myš, Pan Boome, Divadlo ABC, režie František Miška
• 1969 Ivan Klíma: Porota, Holič, Komorní divadlo, režie Ladislav Vymětal
• 1971 V. K. Klicpera: Každý něco pro vlast, Josef Pytel, Divadlo Komedie, režie Ivan Weiss
• 1972 Somerset W. Maugham: Útulný domov, A. B. Ralom, Komorní divadlo, režie Ota Ornest
• 1975 Grigorij Gorin: Zapomeňte na Hérostrata!, Divadlo ABC, Městská divadla pražská, překlad Růžena Pochová, režie Ladislav Vymětal, výprava Jan Dušek, premiéra 26. listopadu 1975. Hráli: Náš současník (Jiří Pick), Tissafernés, vladař Efesu (Václav Voska), Klementina, jeho žena (Marie Málková), Kleón, archón basileus (Jan Tříska), Hérostratos (Václav Postránecký ), Chryssipes, lichvář (Miroslav Homola), Erita, kněžka v chrámu bohyně Artemis (Jarmila Smejkalová), žalářník (Jiří Bruder), kameník (Roman Hemala), Hrnčíř Vladimír Salač (herec) a lazebník (Mirko Musil).[5]

• 1995 Písničky z hospod Staré Prahy I – Supraphon, CD – 02. K Šusterovům do Karlína, 05. Na nás to neplatí (Dvacetikoruna), 06. Otevři, šenkýři, okenice, 18. Točte se, pardálové – Jiří Bruder a Laďka Kozderková.