Jezero Ukereve (opera)

Probíhá zasedání německého Říšského sněmu. Vládní poslanec Tümpl obhajuje investice do železnic, silnic a průplavů v německých osadách v Africe za účelem rozvoje německého obchodu a průmyslu. Projev jeho i následujících řečníků přerušují radikální poslanec Neumann a člen rady pro východoafrické osady von Zenge. Následně hovoří předseda parlamentu slovo profesoru Kochovi jako stálému zdravotnímu expertovi pro rovníkovou Afriku. Ten hovoří o epidemii spavé nemoci v okolí jezera Viktoria Njasa a žádá o uvolnění přislíbených prostředků na karanténní a preventivní opatření, zejména ničení biotopů přenašeče choroby, mouchy tse-tse, tj. kácení stromoví a vysoušení bažin. Snad již brzy bude k dispozici lék, na němž pracují dr. Ehrlich a Hata; zatím je třeba podpořit na místě operace francouzského přírodovědce dr. René Froda, dříve než se bude investovat do infrastruktury. Projev zaniká ve výkřicích různých poslanců i lidí sledujících zasedání z galerie.

Lisabonský obchodník Ambrose se smlouvá s bývalým námořníkem Felixem Charpeauem. Oba se zabývají podloudnictvím, zejména dodáváním nekvalitního alkoholu domorodcům. Nyní však Ambrose v zájmu nejmenované vlády přesvědčuje Charpeaua, aby vyvolal domorodé nepokoje proti bílé (německé) nadvládě, již na místě reprezentuje nejvíce lékař Forde. K tomu Ambrose slibuje dodat tajně zbraně pro Uganďany. Obchodník chce Forda lstí přesvědčit, aby dal zničit zásoby tsitly, hlavní živiny domorodců, a tím na sebe přivolal jejich hněv; tvrdí mu proto, že stohy jsou prolezlé mouchami tse-tse. Forde v zásadě souhlasí, rozhodnutí však odkládá.

Charpeau má anarchistické sklony a myšlenka na vzpouru je mu sympatická, přitom ale má vlastní důvod, proč pracovat proti Fordovi. Forde žije s černoškou Lee a dal se s ní oddat podle domorodého obřadu, Charpeau je však do ní bláznivě zamilován. Ambrose mu prozrazuje, že zde kdysi pobýval a žil s jednou z manželek kmenového krále Goana. Jak Lee, tak její mladší bratr Majáné nejsou ve skutečnosti dětmi Goanovy, ale Ambrosovy.

Goan přichází k Fordovi. Stěžuje si a jménem svých lidí odmítá dále vysušovat močály a porážet stromy: země bez vody a stromů je chudá a neúrodná a bez křovin tsitly jeho kmen přijde o veškerou obživu. Přitom Forde tvrdí, že tím bojuje proti spavé nemoci, a Uganďané (i Goan, Lee a Majáné) jsou přesvědčeni, že proti ní má lék. Před lékaře předstupuje chudá vdova s nakaženým dítětem: již tři syny í vzala spavá nemoc – laalanegulo –, ať Ford vyléčí jejího posledního. Forde vysvětluje, že nemoc léčit nedokáže, ale Uganďané se obracejí proti němu, neboť si myslí, že před nimi černochy lék úmyslně skrývá. Vdova jej proklíná a nejstarší Goanjův syn Kara-Kara se na Forda sápe, ochrání ho však Majáné a Goanův rozkaz.

Náčelník je totiž sám nemocen a chce Fordův lék pro sebe. Nevěří lékaři, že žádný nemá. Hrozí Fordovi mučením a vyzývá Lee a Majáné, aby lékaře opustili; ti váhají mezi otcem a Fordem. Zatímco Goan malátně usíná, Kara-Kara chce provést otcovy hrozby. Tu přibíhá Charpeau se zprávou, že se Ambrose pokoušel zapálit stohy tsitly a byl přitom zabit Uganďany. Vražda bělocha může přijít kmen draho. Na nosítkách je přinesen umírající Ambrose. Ten žádá Forda, aby se na černoších nemstil, protože byli v právu, a varuje ho před Charpeauem. Umírá s pohledem na Lee, žehnaje její lásce s Fordem.

Ve Fordově polní nemocnici končí inspekční návštěva významné delegace v čele s profesorem Kochem; dále jsou zde vojenský velitel major Horowitz, koloniální rada dr. Heppenheim a vrchní lékař dr. Panse. Profesor Koch není zcela spokojen s Fordovými bakteriologickými teoriemi, ale ani s tím, jak ututlal záležitosti kolem Ambrosovy smrti. Major naléhá na brzký odchod a stejně jako koloniální rada se domnívají, že Forde není spolehlivý a schopný člověk, aby mohl být pověřen úředním posláním, a navíc jeho starost o černochy je nepochopitelná; dr. Panse jim odporuje a poukazuje na Fordovy vědecké výsledky. Na dřívější Fordův návrh vyhlašuje profesor Koch zdravotní opatření pro celou oblast, sestávající z karantény a nuceného léčení.

Koch zve Forda na půl roku do Berlína, aby se podílel na jeho výzkumech. Forda to velmi láká. Ale když se to dozví Lee, zděsí se a vyčítá mu, že chce od Ukereve utéci. Forde se rozhoduje zůstat. Koch jej tedy – k velké nelibosti majora, koloniálního rdy i Charpeaua – jmenuje správcem zdravotních operací na území Ugandy, poručík Schmitt se svým oddílem jsou pověřeni dohledem nad jejich realizací. Profesor předává Fordovi nový lék – atoxyl –, ale upozorňuje ho na závažné vedlejší účinky, zejména na zrakový nerv. Prozatím se Forde rozhoduje nový lék nepoužívat.

Charpeau ztratil naději, že Forde odjede a zanechá zde Lee. S Kara-karou, který se chce Fordovi pomstít, plánuje jeho zkázu. Charpeau si nechá přivést sesláblého Goana a prozradí mu, že Forde právě získal lék proti spavé nemoci a utajuje ho před černochy – ale hlavně to, že Lee a Majáné nejsou jeho pokrevní děti. Kara-Kara otci vyčítá, že se příliš přizpůsoboval Evropanům, a přesvědčí ho, aby zapudil Lee a Majáné a Forda nechal zardousit. Charpeau posílá Kara-Karu s jeho lidmi za Fordem, který je právě sám ve svém stanu; námořník mezitím zadrží Lee, a pokud by hrozilo nebezpečí, vystřelí. Když pak přichází Lee, vyznává jí námořník lásku. Lee se ale brání, sebere mu revolver a vystřelí z něj do vzduchu. Uganďané utekou a Forde přibíhá živ a zdráv.

Zní zpěv těžce pracujících černochů od jezera. Charpeau uskutečnil plán domluvený ještě s Ambrosem a propašoval mezi domoroddce pět tséc ručnic; až Charpeau stáhne vlajku se stožáru, mají zaútočit na Fordův tábor. Forde velí zdravotním a karanténním operacím, ale Charpeau i seržán nahlodávají idealismus: nevidí však, že zdraví Uganďanů je pro kolonizátory důležité jen jako prostředek zachování bezplatné pracovní síly? Charpeau konfrontuje Forda přímo, jako „svobodný člověk“ odmítá uposlechnout jeho příkazy a netají se svou láskou k Lee. Ukazuje se, že námořník byl nakažen spavou nemocí, Fordův oslepující lék odmítá a chce si promluvit s Lee.

Lee se s námořníkem loučí a vyzývá Forda, aby se vrátil domů, do Evropy, zde nebude nikdy šťastný. Ona s ním jít nemůže, společnost by ji nikdy nepřijala. Charpeau cítí, že jeho konec není daleko, a znovu vyznává Lee lásku – a současně prozrazuje Fordovi, že vyzbrojil Uganďany a zosnoval vzpouru. Spouští vlajku na znamení útoku, ale Forde ji ihned zase vytahuje. Poněkud zmatení Uganďané přicházejí vedeni Kara-Karou a obviňují Forda, že místo léku mezi ně přináší smrt. Na Kara-Karův pokřik domorodci zaútočí a Forde dá povel k palbě, jejímž výsledkem jsou dva mrtví.

Přichází Goan, oslepený po léčení atoxylem. Zahrnuje Forda výčitkami a hořekuje nad osudem Afriky, která padla v plen bělochům. Zavrhuje Lee, protože miluje Forda. Lee odhaluje, že rovněž onemocněla spavou nemocí. Goan ji lituje a nabízí jí i Majáné návrat, okamžik možného smíření však promine, když dělníci přinášejí tělo Majáné: zrovna on se stal jednou z obětí střelby. Nyní i Goan volá „smrt bílým lidem“.

Zděšený a zklamaný Forde chce zastavit nucené léčení, ale poručík Schmitt připomíná, že léčení je nařízeno úřady, a je ochoten Forda zatknout, pokud by mu bránil. Tu přichází telegram z Berlína, že komisariát osad nařizuje léčení zastavit, protože se podařilo… Zbytek vzkazu se Forde nedozví, protože Charpeau přerušil spojení. V tom okamžiku bodne Forda moucha tse-tse. Goan se mu vysmívá a hlásá pomstu. Charpeau lékaře vyzývá, aby se přidal k domorodcům a bojoval za svobodu, ale ten „krvavou svobodu“ odmítá a rozhoduje se zůstat na straně civilizace a vědy. Charpeau uniká a cestou kácí stožár s vlajkou. Ozbrojené povstání definitivně začíná.

Fordův tábor je obležen, čeká se na posily; zbývá jen málo lidí a řada z nich trpí nemocí. I Forde sám je malátný a stěží přemáhá spánek a halucinace, v nichž vidí profesora Kocha přicházet s lékem. Goan, jenž je zde v zajetí, hovoří o pomstě za všechna příkoří, jimiž jeho národ trpí, a slibuje Fordovi smrt; lékařovy nabídky k smíru odmítá. – Vojákům se podaří zajmout v blízkosti tábora Charpeaua, podněcovatele a vedoucího povstalců, a chtějí jej lynčovat. Forde jim v tom však zabrání, protože touží po míru a solidaritě, a námořníka přesvědčí, aby pohnul povstalce k příměří. Charpeau mu vyhoví i proto, že je na pokraji smrti; právě ostatně opravil telegrafní spojení. Z Berlína přináší telegraf zprávu od Kocha o tom, že byl – zejména díky práci doktora Forda – sestrojen salversan, nový bezpečný lék proti spavé nemoci. Vyčerpaný Forde klesá, ale Lee jej budí a dodává mu odvahy k dkončení díla.

• ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Otmar Mácha, s. 326.
• JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 106.
• HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 1021–1025.

• Jezero Ukereve v databázi Archivu Národního divadla