Robert Koch

Narodil se v Clausthalu v Německu v rodině důlního úředníka. Medicínu studoval pod vedením Jakoba Henlea na univerzitě v Göttingenu. Za Prusko-francouzské války sloužil jako vojenský lékař ve Wolsteinu.

Jako první prokázal, že Bacillus anthracis je původcem anthraxu (1876) a vypracoval tzv. Kochovy postuláty, soubor pravidel a postupů, které se při prokazování příčinné souvislosti mezi předpokládaným původcem choroby a chorobou samou používají dodnes. Objevil existenci spor anthraxu a popsal jejich stavbu, vysokou odolnost vůči nepříznivým vlivům a schopnost způsobit nákazu i po velmi dlouhé době a stanovil nové bezpečnostní limity, které by bránily rozvoji nemoci.

Ukázka z Kochovy práce
Die Aetiologie der Tuberkulose, 1884

Vyvinul množství postupů fixace, barvení a fotografování preparátů a nové způsoby pěstování čistých bakteriálních kultur, řadí se mezi průkopníky mikrofotografie.[1] V roce 1882 zveřejnil práci, v níž jako první popsal Mycobacterium tuberculosis, kterému se také občas přezdívá Kochův bacil, a stanovil nová epidemiologická opatření, která měla udržet tuto nemoc pod kontrolou. V roce 1883 objevil Vibrio cholerae a prokázal jeho příčinnou souvislost s cholerou. V roce 1885 se stal profesorem hygieny na univerzitě v Berlíně. V roce 1891 se stal ředitelem nově zřízeného Královského pruského institutu pro infekční nemoci a zůstal jím až do roku 1904.

V roce 1894 přišel s tuberkulinem jakožto lékem a očkovací látkou proti tuberkulóze. Ale tento objev mu přinesl zklamání. Nejenže se ukázal být neúčinný, navíc jeho vedlejší účinky vedly k úmrtím pacientů, což v souvislosti se zfalšováním výsledků laboratorních pokusů, které mělo urychlit zavedení léku, vedlo k dočasnému poklesu Kochovy reputace. Koch totiž do publikace výsledků zařadil i pokusy, které nestihl dokončit či které teprve plánoval. Ve skutečnosti provedl jen malou část z nich, a to ke své velké smůle na objektech, které reagovaly na léčbu tuberkulinem zcela jinak než člověk. Zejména se u nich neobjevovaly prudké alergické reakce, na něž někteří pacienti umírali. Fakt, že se tuberkulin posléze ukázal jako vhodný diagnostický prostředek, pokud jde o přítomnost protilátek proti TBC v těle pacienta, představoval jen malé zadostiučinění.

Koch pokračoval ve svých výzkumech nemocí, cestoval do Afriky, Indie a všude tam, kde se objevovaly epidemie nebezpečných chorob. Jeho práce o etiologii spavé nemoci, malárie, lepry a dalších chorob představují vrcholy lékařského výzkumu na přelomu století.

Robert Koch byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil v červenci 1867 s Emmy Fraatz. Následujícího roku se jim narodila dcera Gertrude, manželství trvalo 26 let. V roce 1893 se rozvedli a později téhož roku se Koch oženil s herečkou Hedwig Freiberg (1872–1945). Svatba tehdy způsobila skandál, protože Kochovi bylo 50 let a nevěsta byla 20letá.[2]

Dne 9. dubna 1910 utrpěl Koch infarkt, z jehož následků se už zcela nezotavil. Zemřel tři dny po své poslední přednášce, 27. května 1910, ve věku 66 let.

Královský pruský institut pro infekční nemoci byl v roce 1942 na jeho počest přejmenován na Institut Roberta Kocha.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Koch na Wikimedia Commons