Jeníkovice (okres Hradec Králové)

Obec Jeníkovice (německy Jenikowitz) se nachází v okrese Hradec Králové, kraj Královéhradecký. Žije zde 481[1] obyvatel. V Jeníkovicích se nachází mnoho zajímavých, historicky významných míst, které můžete zhlédnout, např. bývalé koupaliště Jeníkovice, cihelnu Jeníkovice, oblasti: Plato, Vrše, Jámy, vrchol Turek, zvoničku, bývalé fotbalové hřiště Jeníkovice, památnou Lípu v Coufalce, Rybník pod Turkem a nespočet dalších míst. Všechny informace vám mohou poskytnout starší obyvatelé Jeníkovic.

Jeníkovice
Kostel Svatého Petra a Pavla v Jeníkovicích
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0521 570133
Pověřená obecTřebechovice pod Orebem
Obec s rozšířenou působnostíHradec Králové
Okres (LAU 1)Hradec Králové (CZ0521)
Kraj (NUTS 3)Královéhradecký (CZ052)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°13′42″ s. š., 16°0′10″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel481 (2022)[1]
Rozloha7,40 km²
Katastrální územíJeníkovice u Hradce Králové
Nadmořská výška272 m n. m.
PSČ503 46
Počet domů187 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduJeníkovice 25
50346 Třebechovice pod Orebem
[email protected]
StarostaIng. Lenka Hojná Kosařová
Oficiální web: jenikovice.trebechovicko.cz
Jeníkovice
Další údaje
Kód obce570133
Kód části obce58360
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1385.

Letecký snímek spolu s Třebechovicemi pod Orebem


Pamětihodnosti

Exulanti

V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Dělo se to pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky prováděné duchovními i světskými úředníky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu a fyzické tresty. Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu, bylo trestné.[3] Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Rodičům protestantů mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z Jeníkovic uprchli:[4]

  • Jan Hovorka, chalupník, který patřil v roce 1732 k vůdčím osobnostem opočenského hnutí. Dne 16. září 1732 žádal na zámku v Opočně jménem nekatolíků o povolení užívat kostel sv. Jakuba v Újezdě nad Dědinou pro evangelické bohoslužby.[5] Jan Hovorka vysvětloval při shromážděních biblické texty a sbíral jména těch, kteří se chtějí hlásit k evengelickému vyznání.[6] V roce 1732 byl Jan Hovorka uvězněn v Hradci Králové, v září odsouzen k pěti letům nucených prací. 20. ledna 1736 podepsal odvolání.[7] V únoru 1742 emigroval s celou svou rodinou do válkou zničeného městečka Münsterberg v pruském Slezsku, což bylo první útočiště těchto českých exulantů.
  • Jan Hovorka *(1733), syn Janův z Jeníkovic. Patří mezi zakladatele české kolonie Friedrichův Hradec v pruském Slezsku.
  • Václav Javůrek, bratr Jana z Šestajovic. V září 1732 šel spolu s Janem Francem (krejčí a chalupník z Roztok) za Janem Liberdou do Hennersdorfu a přinesli opis jeho dopisu s informacemi o jednání s pruským králem.[8] Václav byl uvězněn a v Jaroměři byl v září 1734 odsouzen k pěti letům nucených prací v železech. Emigroval s celou rodinou v únoru 1742 z Jeníkovic (kde byl chalupníkem) do Münsterbergu v pruském Slezsku. V roce 1750 je jeho rodina uvedena v seznamu kolonistů, kteří zakládali českou exulantskou obec Husinec. Majetek byl rodině Václava Javůrka v Čechách zabaven.[9]
  • Pavel Bahník *(1705), chalupník. Emigroval s rodinou v únoru 1742 do Münsterbergu, odtud přešel do Husince. Kazatelem sboru v Husinci a Čermné v Pruském Slezsku byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského.
  • Jan Hlaváček byl 3.11.1732 byl vyslýchán za to, že zběhl před vojáky.[10] Rozsudek z Vídně mu sice nepřidal další trest k tomu stávajícímu (za tajné schůzky), ale v roce 1734 mu další rok nucených prací přidali v Turnově.[11] Emigroval v únoru 1742 do Münsterbergu. V roce 1743 tam zapsal manželku Annu.
  • Matěj Hlaváček, bratr Jana Hlaváčka měl stejný osud až na to, že v roce 1732 mu bylo 30 let, byl ženatý a měl čtyři děti. Emigroval v únoru 1742 s manželkou a sedmi dětmi.[12] Později se vrátil do Čech, aby prodal opuštěný majetek, ale v Kladsku byl zajat. Podařilo se mu uprchnout.
  • Václav Němec*(1690) chalupník. Emigroval s rodinou v únoru 1742 do Münsterbergu, odtud pak do Husince. Opustil majetek.[13]
  • Václav Němec *(1707) Únor 1742 - Münsterberg. V květnu 1742 měl dcerušku Alžbětu. V Čechách opustil majetek.[13]

Už před slezskými válkami, v letech 1719–1733, uprchli z Jeníkovic Petr Hejzral (Hajzlar, Heiseler, Häuseler aj.) Jan Rejman, Jan Hlaváček a jiní. Jejich cesty vedly do Gebharrdsdorfu, Hennersdorfu, Rixdorfu, Berlína – jejich životopisy se zachovaly a nacházejí se v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov). Část těchto dokumentů byla zveřejněna v knize Edity Štěříkové Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století.[14]

Významné osobnosti

  • Jan Hovorka – vůdčí osobnost Opočenské rebelie (viz výše)[15]
  • Jan Hovorka (syn) – spoluzakladatel české exulantské obce Friedrichův Hradec
  • Václav Javůrek – spoluzakladatel české exulantské obec Husinec

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha: Volné myšlenky, 1911 [cit. 2020-08-09]. Dostupné online.
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Pozváni do Slezska: vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich 599 s. ISBN 80-7017-553-2.
  5. Kořán Ivo: Opočenská rebelie roku 1732. In: ACTA MUSEI REGINAEHRADECENSIS, S.B. XII - 1970, s. 25-29
  6. podle výpovědi Matěje Kupky z výslechu dne 3.11.1732 - zdroj: Kořán
  7. Státní archiv Zámrsk, Biskupská konzistoř, kart. 52
  8. Kořán Ivo: Opočenská rebélir roku 1732. In: ACTA MUSEI REGINAEHRADECENSIS, S.B. xii-1970, S. 105
  9. SA Zámrsk, Velkostatek Opočno, sig. I, 16.2.1742
  10. Volf. Sborník historického kroužku VI, 1898, s.116–119
  11. Volf Josef: Soupis nekatolíků uprchlých z Čech r. 1742. In: Věstník kálovské české společnosti nauk, 1909, Praha 1910
  12. Volf, s. 36, 61
  13. Státní archiv Zámrsk, Velkostatek Opočno, sig. 1 - 16.2.1742
  14. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich 746 s. ISBN 80-7017-253-3.
  15. Seznam uprchlých poddaných z opočenského panství, 1742

Literatura Edity Štěříkové

  • Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007 (popisuje situaci v Münsterbergu)
  • Země otců. Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů, 1995, 2005
  • O kolonistech v exulantské kolonii Friedrichův Hradec v pruském Slezsku, 2017

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.