Jean-Joseph Benjamin-Constant

Jean-Joseph Benjamin-Constant (také známý jako Benjamin Constant), rodným jménem Jean-Joseph Constant (10. června 1845, Paříž, Francie – 26. května 1902, Paříž, Francie), byl francouzský malíř orientalista, spisovatel a portrétista. Byl jedním z oblíbených portrétistů francouzské a britské aristokracie.

Jean-Joseph Benjamin-Constant
Jean-Joseph Benjamin-Constant, kolem roku 1890
Rodné jménoJean-Joseph Constant
Narození10. června 1845
Paříž, Francie
Úmrtí26. května 1902 (ve věku 56 let)
Paříž, Francie
Místo pohřbeníHřbitov Montmartre
ZeměFrancie
Národnostfrancouzská
VzděláníÉcole des Beaux-Arts
Alma materNárodní vysoká škola krásných umění
Povolánímalíř orientalista, portrétista, spisovatel
HnutíOrientalismus
Významná dílaAlfred Chauchard
André Benjamin-Constant
Hamlet and the King
OvlivněnýJules Garipuy
Alexandre Cabanel
Eugène Delacroix
OceněníŘád čestné legie, rok 1893
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vjezd Mehmeda II. do Konstantinopole (1876)
Musée des Augustins Toulouse

Životopis

Benjamin Constant se narodil v Paříži jako syn Josepha Jean-Baptiste Constanta, zaměstnance poštovní správy, a Catherine Pichot-Duclos. Když Benjaminovi byly dva roky zemřela mu v roce 1947 matka. Jeho otec se poté přestěhoval do Toulouse.

Constant studoval od roku 1859 na Vysoké škole výtvarných umění v Toulouse (École des beaux-arts de Toulouse), kde byl žákem francouzského malíře Julese Garipuy. Byl přítelem sochařů Laurenta Marquesteho, Jean-Antoina Injalberta a Antonina Merciého. Poté co na škole v Toulouse získal několik ocenění, využil v roce 1866 grantu od města Toulouse, což mu umožnilo studovat na École des Beaux-Arts v Paříži. (Později se na této škole stal učitelem.) V Paříži se 28. listopadu 1866 zapsal do ateliéru Alexandre Cabanela.

V roce 1868 se neúspěšně pokoušel získat cenu Prix de Rome, udělení této ceny znamenalo získat stipendium. Následující rok opět neuspěl a tak se rozhodl školu opustit. Na pařížském Salonu představil své první dílo Hamlet et le Roi (Hamlet a král), které stát koupil pro Musée Massey v Tarbesu. Nyní je obraz vystaven v Musée d'Orsay[1].

Jeho raný styl byl ovlivněn jednak Eugènem Delacroixem a také pobytem v marockém Tangeru, kde v roce 1870 žil a pracoval u malířů Georgese Clairina a Henriho Regnaulta. V roce 1870 se vrátil do Francie a zúčastnil se francouzsko-pruské války.

Dne 18. března 1871 se v Paříži oženil s učitelkou Delphine Badierovou.[2] V letech 1871 až 1873 navštívil Španělsko, Madrid, Toledo, Cordobu a Granadu, kde se setkal i s malířem Marià Fortunou. Přes Gibraltarský průliv docestoval do Maroka. V Tangeru zůstal osmnáct měsíců. Procestoval zem s přítelem svého otce Charlesem Tissotem. Setkal se i se sultánem a jeho družinou. V Maroku nakupoval různé předměty, které mnohdy použil v orientálních kompozicích svých obrazů.

V roce 1873 se vrátil do Francie. Jeho manželka zemřela 28. října 1873 v Narbonne. Constant se poté usadil v Paříži a sdílel studio na Montmartru na ulici rue Gabrielle č. 31 s malířem Edmondem Yarzem (1845–1920).

Kariéra

Constant se stal úspěšným malířem. V Paříži se 8. listopadu 1875 oženil podruhé a to s Catherine-Jeanne Arago (1851–1909), dcerou Emmanuela Araga, s níž měl dva syny. V roce 1883 se vrátil do Tangeru.

Mezi jeho významná díla patří Last Rebels (Poslední rebelové), Justice in the Harem (Spravedlnost v harému) (obě v Luxembourg Gallery), Les Chérifas a Moroccan Prisoners (Maročtí vězni) nyní v Bordeaux. Jeho velké plátno Vjezd Mehmeda II. do Konstantinopole (Musée des Augustins Toulouse) získalo medaili v roce 1876.

Fresky

Po roce 1880 změnil svůj styl a věnoval se nástěnné malbě a portrétům. Mezi významné příklady jeho práce patří výzdoba stropu v pařížském hotelu „Hôtel de Ville“ s názvem Paris Convening the World (Paříž svolává svět) a několik fresek v sále akademické budovy pařížské Sorbonny. Také vymaloval strop divadla „Opéra Comique“. Jako portrétista byl oblíben zejména u anglické aristokracie. Jeho obraz Mons fils André (Portrét mého syna Andrého) (Luxembourg Gallery) získal v roce 1896 na pařížském Salonu čestné uznání. Na světové výstavě v Paříži získal zlatou medaili.

Portréty

Benjamin-Constant byl také úspěšný portrétista. Namaloval portrét papeže Lva XIII., královny Alexandry Dánské, manželky Eduarda VII., lorda Johna Lumley-Savileho a českého novináře Jindřicha Oppera, známého také jako Henri Opper de Blowitz. V roce 1893 se stal členem Akademie výtvarných umění a byl jmenován čestným prezidentem Společnosti orientalistických malířů (Société des Peintres Orientalistes Français). V roce 1893 mu byl udělen Řád čestné legie.

Několikrát navštívil USA a namaloval zde několik portrétů. Metropolitní muzeum umění v New Yorku vystavovalo velký obraz Benjamina-Constanta Justinián. Obraz vrátilo muzeum rodině v roce 1928. Koupil jej John Ringling v roce 1929 a v současné době je vystaven v „Ringling Museum“ v Sarasotě.

Učitel

Benjamin-Constant učil na Académie Julian[3] a na École des beaux-arts v Paříži. Mezi jeho žáky patřila miniaturistka Alice Beckington[4] a skotský umělec William Somerville Shanks.[5] Constant také napsal řadu studií o francouzských malířích. Spolu s dalšími umělci Nasreddine Dinetem, Paul Leroyem, Jean-Léonem Gérôme a kurátorkou a uměleckou historičkou Léonce Bénédite byl jedním ze zakladatelů „Société des Peintres Orientalistes Français“.

Zemřel 26. května 1902 v 59 letech v Paříži a byl pohřben na hřbitově na Montmartru.

Studenti Benjamina Constanta
Louis Abel-Truchet (1857-1918), Académie JulianWilliam Samuel Horton (1865-1936), Académie Julian
Many Benner (1873-1965)Edwin H. Kiefer (1860-1931), Académie Julian
Louis-François Biloul (1874-1947), École des beaux-artsPaul Peel (1860-1892), Académie Julian
Henri Biva (1848-1928), Académie JulianLouis Roger (1874-1953),École des beaux-arts
Madeleine Carpentier (1865-1949), Académie JulianAlphonse Roubichou (1861-1938)
Angèle Delasalle (1867-1939), Académie JulianJoseph Saint-Charles (1868-1956), Kanada
Emma Herland (1855-1947), Académie JulianLéon Tanzi (1846-1913), Académie Julian
Camille Godet (1879-1966), École des beaux-artsJules Taupin (1863-1932), École des beaux-arts
Maurice Grün (1870-1947), Académie JulianAntony Troncet, Académie Julian
Henri Guinier (1867-1927), Académie JulianLouis Valtat (1869-1952), Académie Julian
Chester C. Hayes (1867-1947), Académie JulianAntoine Villard (1867-1934), École des beaux-arts

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jean-Joseph Benjamin-Constant na anglické Wikipedii a Benjamin-Constant na francouzské Wikipedii.

  1. Musée d'Orsay : Benjamin-Constant, Hamlet et le roi.
  2. Mariage avec Delphine Badié le (18. března1871), Paříž sur le site des Archives de Paris Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine.
  3. Jean-Joseph Benjamin-Constant [online]. 2019-02-13 [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Metropolitan Museum of Art (New York, N.Y.); Carrie Rebora Barratt; Lori Zabar. American Portrait Miniatures in the Metropolitan Museum of Art. [s.l.]: Metropolitan Museum of Art, 1 January 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-58839-357-9. S. 244–.
  5. Sale of Tiddley Winks by William Somerville Shanks, R.S.A., R.S.W – Sotheby's (2008)

Literatura
  • STRANAHAN, Clara Harrison. A History of French Painting. New York City, New York: [s.n.], 1879.
  • STRAHAN, Edward. The Art Treasures of America. Philadelphia, Pennsylvania: [s.n.], 1977. S. 60.
  • Muriel Adrien, « Benjamin-Constant. Un orientaliste français anglophile », Miranda, 2015 (lire en ligne).
  • François Pouillon, Dictionnaire des orientalistes de langue française, Paris, Karthala, 2008, ISBN 978-2-84586-802-1 (extrait en ligne).
  • Stéphanie Prenant, « Benjamin-Constant (1845–1902) : peintre et figure d’autorité en matière d’art », sur le site HiCSA-Université Paris 1 en ligne).
  • (anglicky) E. S. Cameron, « The art of Benjamin-Constant », in Brush and pencil, volume 10, 1902, (lire en ligne).

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.