Jerzy Konstanty Czartoryski

Vystudoval ve Vídni. Jeho bratrem byl politik Konstanty Czartoryski 1822–1891. V mládí společně vydávali po dobu dvanácti let časopis Recenze a zprávy o divadle a umění. Pak se přestěhoval do Haliče. V roce 1861 se oženil se sestrou českého malíře Jaroslava Čermáka Marií. Udržoval styky s českým prostředím. Byl stoupencem slovanské spolupráce a smíru mezi Poláky a Rusy.[2]

Od roku 1867 zasedal jako poslanec Haličského zemského sněmu za kurii velkostatkářskou, obvod Stryj. Podporoval haličskou autonomii. Mandát na sněmu obhájil v roce 1870.[2]

Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu), kam usedl v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii velkostatkářskou v Haliči.[3] Prosazoval tehdy ukončení pasivní rezistence a aktivní účast polských poslanců ve vídeňském parlamentu.[2] V roce 1873 se uvádí jako statkář, bytem Vídeň.[4] Na mandát rezignoval v roce 1876.[5] Do parlamentu se vrátil ve volbách roku 1879. Zvolen byl i ve volbách roku 1885, nyní za kurii venkovských obcí, obvod Jarosław, Cieszanów atd. Mandát zde obhájil taky ve volbách roku 1891. Slib složil 13. dubna 1891, ale téhož dne byl povolán do Panské sněmovny (nevolená, horní komora Říšské rady).[3] V Říšské radě patřil mezi zastánce federalismu, byl členem poslanecké frakce Polský klub a oporou vládní koalice Eduarda Taaffeho. V roce 1891 ho ovšem předseda vlády Taaffe nechal povolat do Panské sněmovny, aniž by se Czartoryského předem dotázal. Národní listy to přičítají Taaffeho posunu směrem k německé liberální levici, s níž chtěl utvořit novou koalici. Odeslání Czartoryského do horní komory parlamentu tak mělo být způsobem, jak se zbavit možného oponenta z řad federalistické slovanské pravice.[2]

Zemřel v prosinci 1912.[2]