Jaromír Ježek

Studoval Gymnázium Nad Štolou a Fakultu tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Je ženatý, s manželkou Kateřinou má syna Jaromíra.

Je zaměstnancem ministerstva vnitra. Po celou sportovní kariéru reprezentuje Českou obci sokolskou.

Pochází ze sportovní rodiny, otec je bývalý házenkář a matka bývalá atletka a gymnastka.[1] S judem začínal v rodném Hradci Králové v 8 letech. V 10 letech se s rodinou přistěhoval do Prahy, kde pokračoval v tréninku juda v klubu Sokol Praha Vršovice pod vedením Zdeňka Kasíka. Jeho osobní technikou (tokui-waza) je tomoe-nage a de-aši-harai. Zvládá širokou škálu technik, jak v postoji, tak i na zemi. Samotné ne-waza však nevyhledává. Je představitelem klasické judistické školy s precizními pohyby (šintai) a obraty (taisabaki). Pro vrcholové sportovní judo mu však často schází potřebná rvavost, zarputilost a výdrž. Známá jsou především jeho až drastická shazování kil do lehké váhy (do 73 kg) a z ní plynoucí nepohoda. Jeho stabilní váha je okolo 85 kg. Lehké váze je věrný skoro celou sportovní kariéru.

Sportovní kariéru v seniorské reprezentaci začínal v době, kdy české mužské judo procházelo výkonnostní krizí. Poprvé se v seniorské reprezentaci objevil v roce 2005 v 19 letech. V roce 2006 byl již stabilním členem týmu a na světovém poháru v Lisabonu dosáhl poprvé stupně vítězů. V roce 2007 vyhrál svůj první turnaj světového poháru v britském Birminghamu a do olympijského roku 2008 vstupoval s ambicemi kvalifikovat se na olympijské hry v Pekingu, kterou nakonec bez potíží zvládnul. Do olympijského turnaje šel s medailovými ambicemi, které však ukončil hned v prvním zápase Uzbek Shokir Muminov. V zápase Jaromír vedl na koku, ale závěrečný soupeřův tlak nezvládl a nechal se hodit technickou sumi-gaeši na ippon. Po zápase prohlásil, "Už mi tuhly svaly, necítil jsem se nejlíp, už jsem viděl před sebou jen zúžený prostor. Potřeboval jsem menší oraz."[2]

V roce 2009 se zkoušel prosadit ve vyšší polostřední váze, ale po nezdarech se vrátil v roce 2010 zpět do lehké váhy, ve které vzápětí vyhrál svůj třetí turnaj světového poháru v španělském Madridu. V roce 2011 se pohyboval kolem 20. místa světového žebříčku a na mistrovství Evropy v tureckém Istanbulu dokázal vyladit formu. Ve čtvrtfinále tradičně nezvládl tlak a s domácím Turkem Hasanu Vanlıoğluovi prohrál na penalizace, ale v opravách předvedl výborné judo, v boji o třetí místo porazil Francouze Benajmina Darbeleta a získal první medaili pro české mužské judo v éře samostatnosti od roku 1993. Konec roku 2011 a začátek olympijského roku 2012 ho však nezastihl v optimální formě. V únoru na pařížském grand slamu si poranil pravý loket a vynechal několik turnajů včetně mistrovství Evropy.[3] Kvalifikaci na olympijské hry v Londýně měl zajištěnou. Na olympijský turnaj se připravil i přes zraněný loket svědomitě. V prvním kole porazil hned v úvodu svojí osobní technikou tomoe-nage na ippon amatérského sportovce ze Samoy, v kole druhém však narazil na světovou jedničku Korejce Wang Ki-čchuna. Takticky si hlídal Korejcovy nejsilnější zbraně, pažní techniky a do konce hrací doby ustál všechny výpady bez ztráty bodu. Do prodloužení šel s handicapem jedno šida za pasivitu. Tato ztráta ho však s přibývajícími sekundami nutila k vyšší aktivitě, na kterou Wang čekal a levým morote seoi-nage zápas ukončil. Koncem roku se Jaromír podrobil operaci zraněného pravého lokte.

V roce 2013, po rehabilitaci lokte, nastupoval v polostřední váze. Fyzickou přípravu podstupoval ve spolupráci s Davidem Dubským. K lepším výsledkům mu však bránila nová pravidla v kumikatě, za která byl pravidelně penalizován. Jeho nejlepším výsledkem sezony bylo třetí místo na grand prix v tureckém Samsunu.[4] V roce 2014 se vrátil do lehké váhy, ale v plnohodnotném tréninku bránila zranění třísel, ramene, lokte. Zdravotní komplikace přetrvávaly v dalším roce 2015. V úvodu roku 2016 se pohyboval na postupovém místě světového žebříčku na olympijské hry v Rio de Janeiru. Kvalifikaci však dlouho nepotvrzoval, využil až poslední možnosti na květnovém grand prix v Almaty.[5] Účast na olympijských hrách v Riu měla být jeho sportovní derniérou na tatami.[6] Los mu v prvním kole přidělil vítěze panamerických her, Kubánce Magdiela Estradu. Pár hodin před začátkem zápasu byl vylosován jako jeden ze čtyř judistů ke kontrolnímu vážení, a protože měl více než pět procent přes povolenou toleranci, musel dodatečně shazovat váhu.[7][8] V zápase s Kubáncem se ke konci druhé minuty ujal po technice tomoe-nage vedení na juko, ale po další minutě neuhlídal Estradův výpad o-soto-gari vlevo a na zemi se nechal přetlačit na lopatky. Videorozhodčí situaci posoudil jako dopracování techniky o-soto-gari na zemi a dostal Kubánce do vedení na wazari. V závěrečné minutě dělal maximum aby otočil vývoj utkání ve svůj prospěch, ale technikou ko-uči-gari za yuko pouze snížil Kubáncův náskok.[9]

V roce 2017 z rodinných důvodů (stěhování do ciziny)[10] pokračoval ve sportovní kariéře. Kvůli problémům s kolenem však vynechal dubnové mistrovství Evropy ve Varšavě a vše soustředil na srpnové mistrovství světa v Budapešti.[11] Před mistrovství světa v novinách vyjádřil záměr definitivně ukončit sportovní kariéru. K přání rozloučit se s pěkným výsledkem, nejlépe medailí, mu však nepomohly ani okultní vědy a magické číslo tři.[12] V Budapešti vypadl v úvodním kole.[13]

Na dráhu vrcholového sportovce plynule navázal kariérou trenéra. Stal se hlavním trenérem reprezentačního družstva ČR do 23 let a asistentem šéftrenéra národního týmu Petra Laciny.[14] Zároveň je osobním koučem některých předních českých judistů, například účastnice mistrovství světa Alice Matějčkové.

• Výsledky a novinky Jaromíra Ježka na Judoinside.com
• Výsledky a novinky Jaromíra Ježka na Judobase.org
• Jaromír Ježek v databázi Olympedia (anglicky)