Jan de Hartog

Jan de Hartly se narodil roku 1914 v nizozemském Haarlemu v rodině protestantského teologa. Odmalička projevoval vášeň pro moře a již v deseti letech utekl na kutr, kde pracoval jako plavčík. Na otcovo naléhání se sice vrátil domů, ale Nizozemskou královskou námořní akademii nedokončil. Našel si práci v amsterdamském přístavu na remorkéru a od roku 1932 pracoval jako inspektor přístavní policie.[3][2] Do této doby se také datuje počátek jeho literární práce, ale jeho první díla neměla příliš velký úspěch. Začal tedy pod pseudonymem F. R. Eckmar publikovat úspěšné detektivky, které jsou spíše vtipnými parodiemi, ve kterých autor uplatnil humor, pitoresknost a hrůzostrašnost. Zvolený pseudonym byl vtipnou replikou na nepříznivou kritiku, protože znamená něco jako T. R. Hnisi nebo J. D. I. Sevycpat.[3]

Roku 1940 se dočkal prvního úspěchu svým románem Hollands Glorie (Holandská sláva, česky též jako Plout musí námořník). Titul vyšel těsně před obsazením Nizozemska nacisty a pro svůj odbojný obsah vyvolal v obsazené zemi živý čtenářský ohlas. Ani okupanti proti knize nic nenamítali, dokud Hartog neodmítl roku 1942 vstoupit do kolaborantské umělecké komory. Román byl zakázán a Hartog se musel skrývat v Amsterdamu v ženském domově pro přestárlé. Roku 1943 se mu podařilo uprchnout do Anglie, kde pracoval v nizozemském zahraničním vysílání BBC Radio Oranje, roku 1949 přesídlil do Francie a roku 1957 do USA. Zde se plavil se svou rodinou na rybářském člunu po řekách a průplavech severní Ameriky, aby se nakonec usadil v Houstonu. Psal nizozemsky i anglicky a díla v angličtině následně překládal do nizozemštiny. A zatímco v USA byl považován za úspěšného spisovatele, v rodném Nizozemsku byla jeho díla přijímána většinou vlažně.[3]

Kromě námořní a válečné tematiky se mnohá jeho díla vyznačují také silnou společenskou angažovaností. V USA se stal kvakerem, protestoval proti napalmovým náletům ve Vietnamu a knihou De kinderen (1969, Děti) svedl úspěšný boj se zákazem adopce asijských dětí v Nizozemsku. Se svou ženou se stal dobrovolným ošetřovatelem v chudinské nemocnici v Houstonu a své otřesné zážitky zpracoval v polodokumentárním románu The Hospital (1964, Nemocnice).[4]

Hartog zemřel roku 2002 v houstonské nemocnici na bakteriální infekci po operaci kyčle.[4] Jeho díla byla přeložena do více než patnácti jazyků.[5]

• 1939 – nizozemská Van der Vies Prijs za De ondergang van de vrijheid.[6]
• 1943 – nizozemský Záslužný kříž
• 1952 – americká Antoinette Perry Memorial Award za Postel s nebesy.[5]
• 1952 – americké Critics Award San Francisco za Postel s nebesy.[5]
• 1990 – nizozemská Jacobson-prijs za celoživotní dílo.[7]
• 1996 – Řád nizozemského lva.[5]
• 2002 – Honorary Doctor of Humane Letters, University of Houston.[8]

• Holandská sláva, František Borový, Praha 1947, přeložila Marie Polívková.
• Postel s nebesy, Dilia, Praha 1965, přeložil Bedřich Becher.
• Hledá se levá noha, Mladá fronta, Praha 1966, přeložila Olga Krijtová.
• Třikrát Gregory a Yvonna, Odeon, Praha 1968, přeložila Olga Krijtová, obsahuje Krysy na schodech, Panna a vrah a Tři mrtví trpaslíci, znovu 1988.
• Kapitán Harinx, Naše vojsko, Praha 1971, přeložili Jaroslav Chuchvalec a Libuše Burianová, znovu 1996.
• Plout musí námořník, Odeon, Praha 1972, přeložil Jiří Elman, jde o román Holandská sláva.
• Nemocnice, Svoboda, Praha 1976, přeložil Jiří Elman, znovu 1981 a 1994.
• Thalassa, Panorama, Praha 1983, přeložila Olga Krijtová, znovu Svoboda, Praha 1993.