Jan Urban Jarník

Jarníkův rodný dům

Narodil se 25. května 1848 v Potštejně. Navštěvoval obecnou školu v rodném městě a ve Vysokém Mýtě. Ve čtrnácti letech nastoupil na gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, odkud o rok později přešel do Hradce Králové. Po maturitě byl přijat na univerzitu ve Vídni, kde studoval češtinu, němčinu, francouzštinu, italštinu, angličtinu, sanskrt a srovnávací mluvnici indoevropských jazyků.[5] Účastnil se tam rovněž činnosti v českém akademickém spolku.[6]

Roku 1874 složil učitelské zkoušky a získal cestovní stipendium, na jehož základě strávil rok na univerzitě v Paříži. V roce 1876 získal titul doktora filosofie, o dva roky později se habilitoval v oboru románské filologie. Souběžně vyučoval francouzštinu na reálných školách ve vídeňském Leopoldově. Podnikl také dvě cesty do rumunských krajů — roku 1876 pobyl několik měsíců v Blažejově (Blaj), v roce 1879 znovu navštívil Sedmihradsko a podíval se i do Bukurešti.[5]

V roce 1882 byl přijat jako mimořádný profesor na nově zřízenou českou univerzitu v Praze. Zřídil zde seminář pro románskou filologii, první v Rakousku.[5] Roku 1898 se stal řádným profesorem.[6]

Vedle vědecké a pedagogické činnosti se snažil o zlepšení sociální situace nemajetných studentů. Zprostředkovával možnosti přivýdělku (doučování, tlumočení pro obchodníky),[7] pomáhal organizovat studentské spolky (Svépomoc, všestudentské slavnosti, Svaz českoslovanského studentstva),[8] štědrovečerní večeře pro studenty, kteří nemohli na svátky odjet domů.[6] Za svou obětavou péči byl přezdíván „otec studentů“.[8]

Nezapomínal ani na rodný kraj. Roku 1882 spoluzakládal potštejnský okrašlovací spolek a romantické okolí této obce propagoval tak, že se stalo oblíbeným cílem pro letní dovolené Pražanů.[5] Později přispěl k založení Svazu českých spolků okrašlovacích.[8]

Roku 1919 se účastnil jednání o navázání diplomatických styků mezi Československem a Rumunskem.[9] V Bukurešti přednášel za účasti vlády a diplomatického sboru o své činnosti pro sblížení obou národů.[10] Královský pár ho v Sibiu pozval k delšímu rozhovoru.[11] Téhož roku odešel do důchodu.[12]

Za svou činnost si získal všeobecnou úctu. Stal se řádným členem České akademie, České společnosti nauk, důstojníkem Francouzské akademie v Paříži, dopisujícím členem rumunské akademie, čestným občanem Potštejna a čestným členem většiny studentských spolků.[6] Během 1. světové války bylo jeho jméno známé i mezi prostými Rumuny, kteří ho uznávali jako „tvůrce jejich řeči“ (napomohl ke sjednocení sedmihradských nářečí, silně ovlivněných slovanskými prvky).[7]

Zemřel 12. ledna 1923 v podolském sanatoriu po krátké nemoci.[8] Po rozloučení v pantheonu Zemského muzea za účasti vyslanců Francie a Rumunska, představitelů ministerstev školství a zahraničních věcí, akademiků a studentů následoval pěší průvod do olšanského krematoria.[9] V říjnu téhož roku mu byla v akademické menze umístěna pamětní deska s bustou, kterou zhotovil sochař Fiala.[13]

Je po něm pojmenována důležitá ulice v samém historickém centru rodného Potštejna, vedoucí přes prostranství mezi kostelem a zámkem, a také Jarníkovy schody vedoucí na vrch Hostibejk v Kralupech nad Vltavou.

Byl autorem např. následujících článků:[5]

• Něco o Rumunech, článek v almanachu vídeňského akademického spolku na oslavu 70. narozenin A. V. Šembery (1877)
• Sprachliches aus rumänischen Volksmärchen (O jazyku rumunských báchorek) v programu nižší reálky v Leopoldově (1877)
• Reisebriefe eines Philologen (Listy z cest filologa) v časopise Osten (1879)
• O důležitosti studia jazyka rumunského (tamtéž), jeho habilitační práce
• Zur albanischen Sprachenkunde (K jazykovědě jazyka albánského), v programu leopoldovské reálky (1881)
• Vzpomínky na pobyt mezi Rumuny (Světozor 1882)
• O příponě -eală v rumunštině (Listy filologické a pedagogické 1883)

Knižně vyšly např.:[14]

• Index zu Diez’ Etymol. Wörterbuche der rom. Spr. (Index ku Diezově Etymologickému slovníku rom. jaz.), klíč k podkladům slovníku zakladatele románské filologie (1878)
• Příspěvky ku poznání nářečí albánských (1883)
• Doine și strigături din Ardeal (Národní písně a popěvky ze Sedmihradska), nákladem rumunské akademie, společně s žákem Andrei Bârseanu (1885, reedice 1968)
• Dvě verse starofrancouzské legendy o sv. Kateřině Alexandrinské (1894)
• Humanitního spolku slasti a strasti (1902)
• Podstata, cíl a organisace okrašlování, hlavně po stránce národohospodářské a esteticko-výchovné (1911)
• Průvodce zátiším Potštýnským a okolím (1911), oceňovaná turistická příručka[15]
• Rozmluvy s raněnými vojíny rumunské národnosti (1914)

Do rumunštiny přeložil:[5]

• Božena Němcová: Babička
• František Pravda: Voják nováček

• Syn Hertvík Jarník (1877-1938) se stal rovněž profesorem romanistiky a překladatelem do a z rumunštiny. Působil na Masarykově univerzitě v Brně.[16], v letech 1919-1923 byl také ředitelem Zemské knihovny v Brně[17].
• Syn Vojtěch Jarník (1897-1970) se proslavil jako matematik.[18]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Urban Jarník na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Jarník v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Encyklopedické heslo Jarník (dodatek) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Autor Jan Urban Jarník ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Urban Jarník