Blaj

První zmínka pochází z roku 1252, kdy oblast u místní řeky koupil německý šlechtic Herbord s svým bratrem Laurentiusem. Herbordůn syn Blaise Cserei zdědil v roce 1313 celý majetek a pojmenoval osadu po sobě. V průběhu dějin město získalo latinský název Villa Blasii a maďarský Balázsfalva.

Původně vznikla osada jako místo pro dvacet rodin. Během 17. století byla vesnice několikrát vypleněna Turky. Centrem místní řeckokatolické církve se Blaj stal v roce 1687, kdy na úkor Turecka získalo vliv v tehdejším Sedmihradsku Rakouské císařství. Zlom v historii města přišel v roce 1737, kdy bylo biskupství řeckokatolické církve přesunuto z Făgăraș právě do Blaje. Nastal rychlý rozvoj osady, která získala už v roce 1739 městská práva. První rumunsky vyučující škola byla otevřena právě zde v roce 1754. Blaj se stal také jedním z prvních míst, kde se začala rumunština zapisovat latinkou místo cyrilice a taktéž město bylo u začátků rumunského národního obrození. Působil zde Inocențiu Micu-Klein a jeho následovníci Samuel Micu, Gheorghe Șincai, Petru Maior a Ion Budai Deleanu, kteří se zasloužili o osvícení rumunské kultury. V roce 1848 proběhly ve městě velké bouře proti připojení Sedmihradska k tehdejším Uhrám.

Těžkou ránu pro město znamenal komunisty nařízený zákaz Řeckokatolické církve v Rumunsku v roce 1948. Řeckokatolická akademie byla uzavřena a Ústřední knihovna zničena. Místní inteligence byla rozptýlena po celém Rumunsku. Došlo i na zatýkání kněží a na nucené deportace.

• Timotei Cipariu (1805-1887) rumunský řeckokatolický duchovní, pedagog, filolog, novinář a politik