Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Hradec Králové)

Kostel postavili příslušníci jezuitského řádu v letech 1654–1666 podle plánů architekta a člena řádu Carla Luraga.[1]

V roce 1762 kostel nejprve vyrabovali pruští vojáci, načež jej silně poškodil požár. Již v roce 1765 ho však obnovil stavitel František Kermer a téhož roku došlo i k jeho novému vysvěcení.[1]

Po zrušení jezuitského řádu papežem Klementem XIV. v roce 1773 přešel kostel do majetku armády a stal se posádkovým kostelem.[2] Když ho armáda začala v roce 1857 opravovat, opět vyhořel.

V roce 1900 připadl kostel opět jezuitům, kteří jej zcela opravili.[1]

Kostel je jednolodní stavba s párově uspořádanými bočními kaplemi a bohatě zdobeným průčelím se dvěma postranními věžemi.[3] Loď je 40 m dlouhá, 20 m široká a 20,3 m vysoká. Lucerna dosahuje do výše 30 m.

Vstup do kostela je umístěn v severním průčelí, v jehož výklencích stojí od roku 1704 sochy sv. Ignáce, sv. Františka Xaverského, sv. Aloise a sv. Stanislava.[1] Hlavním vchodem se vchází do předsíně, nad níž je umístěn kůr se vzácnými dvoumanuálovými barokními varhanami z roku 1765, které postavil kralický varhanář Josef Streussel (1732–1776).[1]

Půdorys kostela je odvozen ze základního jezuitského typu chrámu Il Gesù. Průčelí kostela se dvěma věžemi napodobuje vídeňský styl.