Jan Křen

Vystudoval historii na Fakultě společenských věd Vysoké školy politické ÚV KSČ (1953). V letech 1946–1969 byl členem KSČ.

Do roku 1970 působil jako vedoucí katedry historie na VŠP a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Věnoval se studiu dějin první republiky, KSČ a československého odboje za druhé světové války. Z jeho rozsáhlého díla o čs. emigraci na Západě za druhé světové války mohly ovšem vyjít jen první dva svazky. Pro nesouhlas s okupací vojsky Varšavské smlouvy byl vyloučen ze strany, v roce 1970 musel opustit své pracoviště a až do roku 1989 pracoval jako dělník-čerpač u podniku Vodní zdroje. Stal se jedním ze zakládajících signatářů Charty 77, publikoval v samizdatu a významně se podílel na přípravě bytových seminářů podzemní univerzity.

Po listopadu 1989 se stal jedním ze zakladatelů Institutu mezinárodních studií nově založené Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a jeho prvním ředitelem. Byl rovněž jedním z iniciátorů založení Česko-německé komise historiků, jejímž cílem je prostřednictvím zkoumání společných dějin Čechů a Němců přispět ke vzájemnému porozumění a pochopení minulosti a jejíž české sekci deset let předsedal. Problému česko-německých vztahů v novodobých dějinách a nahlížení na ně věnuje Křen začnou část svého badatelského úsilí. Angažoval se rovněž v Česko-německém fondu budoucnosti. Jeho kniha Konfliktní společenství o vztazích Čechů a Němců se dočkala několika vydání v obou zemích.

Jako hostující profesor působil na univerzitách v Brémách (1983–1984), Berlíně (1990–1991) a Marburgu (1998). Za svoji knihu Dvě století střední Evropy byl v roce 2006 oceněn cenou Magnesia Litera v kategorii naučné literatury a v roce 2007 polskou Cenou Wacława Felczaka a Henryka Wereszyckého, udělovanou za díla v oblasti historie. V roce 2000 obdržel Velký kříž za zásluhy od německého prezidenta a od roku 2002 byl nositelem medaile Za zásluhy.

Zemřel 7. dubna 2020 ve věku 89 let v nemocnici na Bulovce, kde podlehl onemocnění covid-19.[3]

• Československo v období odlivu poválečné revoluční vlny a upevňování panství buržoasie (1921–1923). Praha : Rudé právo, 1956
• Československo v období dočasné a relativní stabilizace kapitalismu (1924–1929). Praha : SNPL, 1957
• Mnichovská zrada. Praha : SNPL, 1958
• Jak se žilo na vesnici. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1958 (s J. Hájkovou)
• Do emigrace. Buržoazní zahraniční odboj 1938–1939. Praha : Naše vojsko, 1963
• Odsun Němců ve světle nových pramenů. 1967. (série článků v časopisu Dialog; jde o vůbec první vědeckou práci českého historika zpracovávající toto téma)
• V emigraci. Západní zahraniční odboj 1939–1940. Praha : Naše vojsko, 1969
• Konfliktní společenství. Češi a Němci 1780–1918. Toronto : Sixty-Eight Publishers, 1986
• Integration oder Ausgrenzung. Deutsche und Tschechen 1890–1945. Brémy : Donat und Temmen, 1989. (s Václavem Kuralem a Detlefem Brandesem)
• Bílá místa v našich dějinách. Praha : Lidové noviny, 1990
• Historické proměny češství. Praha : Karolinum, 1992
• (ed.) Obraz Němců Rakouska a Německa v české společnosti 19. a 20. století. Praha : Karolinum, 1998. (s Evou Broklovou)
• Dvě století střední Evropy. Praha : Argo, 2005
• Historik v pohybu. Praha : Karolinum, 2013
• Čtvrt století střední Evropy. Praha : Karolinum, 2019

• Goethe Medaille (Německo, 1994)
• Palackého medaile Akademie věd (1996)
• Medaile Univerzity Karlovy (1998)
• Velký kříž za zásluhy (Německo, 2000)
• Medaile za zásluhy II. stupně (2002)
• Cena Josefa Hlávky (2006)
• Magnesia Litera (2006)
• Cena Wacława Felczaka a Henryka Wereszyckého (Polsko, 2007)
• Cena Wenzela Jaksche (Německo, 2014)