Jan Jiří Heinsch
Jan Jiří Heinsch, zapisován také jako Heintsch, něm. Johann Georg, (1647 v Kladsku – 9. září 1712 v Praze) byl českoněmecký malíř, představitel klasicistního proudu barokního malířství. Těžiště jeho díla tvoří náboženské obrazy od řádových objednavatelů. Jsou to oltářní obrazy, které se po josefínských reformách někdy dostaly do galerií, nebo také portréty řádových představených. Je známo okolo 150 obrazů jeho dílny, a vedle toho také obsáhlé grafické dílo.
Jan Jiří Heinsch | |
---|---|
Narození | 1647 Kladsko Hrabství kladské |
Úmrtí | 9. září 1712 (ve věku 64–65 let) Praha České království |
Povolání | malíř |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život
Jan Jiří Heinsch se narodil v roce 1647 v rodině královského kancelisty Joachima Frantze Heinsche a jeho ženy Evy ve slezském Kladsku, které tehdy náleželo k zemím Koruny české. O Heinschově mládí a tvorbě do roku 1678, kdy se přestěhoval do Prahy, není nic známo. Zde také v této době vstoupil do malířského cechu. Není jisté, zda získal nějaké malířské vzdělání před příjezdem do Prahy. V Praze se učil malířskému umění u zakladatele české barokní malby Karla Škréty, objevily se u něj vlivy italské renesance, především Tiziana a Paola Veronese. Nejvíce zakázek dostával od jezuitů, augustiniánů a křižovníků s červenou hvězdou. Tematický a duchovní vliv členů řádů, především jezuitů Bohuslava Balbína a Matěje Tannera a křižovníka Jana Františka Beckovského je také v Heinschových dílech patrný. Po smrti své první ženy v roce 1702 Heinsch vstoupil do kláštera bosých augustiánů v Bělé pod Bedězem, ale ještě před koncem noviciátu z něj vystoupil, později pro tento klášter maloval několik obrazů. Roku 1704 se podruhé oženil a usadil se v domě U Salátů v Nových alejích (Národní třídě)na Novém Městě proti kostelu Panny Marie Sněžné[1]. V roce 1710 vytvořil grafický návrh na sousoší sv. Františka Borgiáše pro Karlův most, které v trojrozměrné kompozici zpracoval Ferdinand Maxmilián Brokoff. Heinsch zemřel dva roky poté 9. září.
Dílo
Heinsch pracoval zejména pro pražské kostely, z mimopražských jsou pozoruhodné obrazy například u jezuitů v Klatovech, u augustiniánů v České Lípě, v Novém Bydžově nebo v Brně.
- 1684 Portrét Bohuslava Balbína, olejomalba na plátně, Národní muzeum Praha
- 1684 tematicky ojedinělý obraz Kristus po postu obsluhován anděly.
- na objednávku staroměstské jezuitské koleje vytvořil 33 portrétů a příhodami ze života českých jezuitských představených, dochovaly se k nim kresebné návrhy s textovými vysvětlivkami
- 1685 oltářní obraz Svatý Josef s Ježíškem, chrám Panny Marie před Týnem, Staré Město pražské
- 1685 oltářní obraz Svatý Václav posluhuje u stolu chudým, Galerie moderního umění Roudnice nad Labem
- 1685 oltářní obraz Svatý Mikuláš z Myry rozděluje almužnu chudým, Galerie moderního umění Roudnice nad Labem
- 1687 Apoteóza sv. Ignáce z Loyoly a Nejsvětější Trojice, obraz na hlavním oltáři kostela sv. Ignáce, Nové Město pražské
- 1687 oltářní obraz Svatá Starosta, kostel sv. Jakuba augustiniánů v Brně
- 1688 oltářní obraz Svatý Jindřich a Kunhuta, kostel sv. Jindřicha, Nové Město pražské
- 1689 oltářní obraz Svatý Norbert pro kostel Panny Marie premonstrátů na Strahově
- 80. léta Nanebevzetí Panny Marie, s apoštoly u hrobu, bazilika svatého Jiří, Pražský Hrad
- 80. léta Svatý František Borgiáš hostem v chudém hostinci, Národní galerie v Praze
- 80. léta Svatý František Xaverský křtí indického prince, Národní galerie v Praze
- 80. léta Svatý Alois z Gonzagy, Národní galerie v Praze, ze zrušené jezuitské koleje
- 80. léta Svatý Ignác z Loyoly, Národní galerie v Praze, ze zrušené jezuitské koleje se čtyři obrazy řádových paronů dostaly do kostela sv. Prokopa v jinonicích a po jeho zboření přešly do Národní galerie
- po 1690 obraz Svatý Václav připíjí sv. Archandělu Michaelovi, kostel Panny Marie pod řetězem, Praha – Malá Strana; sv. Václav měl v předvečer svého zavraždění vizi o svém konci a přijetí do nebe, odkud se mu k přípitku ohlásil archanděl Michael.
- 1697 Oltářní obraz Panny Marie Karlovské, kostel sv. Apolináře, Nové Město pražské
- 1702 Oltářní obraz Svatá rodina, kostel sv. Jakuba, Staré Město pražské
- 1702 Oltářní obraz Uctívání Nejsvětější svátosti, kostel Narození Panny Marie, Radonice[2]
- po 1704 pro augustiniány v Bělé pod Bezdězem: Svatý Augustin myje Kristovi nohy, Panna Marie s Ježíškem, Svatá Anna, Zjevení svatého Augustina[3]
- 1705 oltářní obraz Svatý Lukáš maluje Madonu, předpokládá se, že tvář sv. Lukáše je umělcův autoportrét.
- 1707 Heinsch s Janem Kryštofem Liškou vytvořili cyklus portrétů křižovnických velmistrů (dnes v křižovnické rezidenci v Dobřichovicích), k nejzdařilejším patří portrét tehdejšího velmistra Jiřího Ignáce Pospíchala.
- 1710 oltářní obraz Sv. Ignác a sv. František Xaverský, kostel sv. Salvátora, Klementinum, Staré Město pražské
- 1710 na objednávku staroměstské jezuitské koleje vytvořil grafický návrh na sousoší sv. Františka Borgia pro Karlův most
- oltářní obraz sv. Ignác a sv. František Xaverský, kostel sv. Salvátora při koleji jezuitů (Klementinum) na Starém Městě pražském
Galerie
- Sv. Mikuláš uděluje almužny
- Sv. otec Řehoř
- Svatý Václav přisluhuje u stolu chudým
Odkazy
Reference
- Jan Herain, Karlův most, Praha 1908, s.44
- POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: P–Š. Svazek III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Radonice, s. 207.
- HOFFMAN, Zdeněk. Malá galerie známých rodáků a někdějších obyvatel Bělé. Bělá pod Bezdězem: Kulturní a společenské středisko v Bělé pod Bezdězem, 1998. 33 s. S. 20–21.
Literatura
- ŠRONĚK, Michal. Jan Jiří Heinsch : (1647-1712) : malíř barokní zbožnosti. Praha: Gallery ; Správa Pražského hradu ; Ústav dějin umění Akademie věd ČR, 2006. 192 s. ISBN 80-86990-03-6.
- NEUMANN, Jaomír: Český barok. Odeon Praha 1974, 2.vydání, s. 245 - 246.
- Jan Jiří Heinsch v informačním systému abART
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Jiří Heinsch na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Jiří Heinsch
- Heinsch, Jan Jiří v Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918