Jimmy Carter
James Earl „Jimmy“ Carter, Jr. (* 1. října 1924 Plains, Georgie) je bývalý americký demokratický politik, byl 39. prezident Spojených států amerických (1977–1981), 76. guvernér Georgie (1972–1975) a senátor v senátu státu Georgie (1962–1966). Carter v roce 2002 obdržel Nobelovu cenu za mír.
James Earl Carter | |
---|---|
39. prezident Spojených států amerických | |
Ve funkci: 20. ledna 1977 – 20. ledna 1981 | |
Viceprezident | Walter Mondale |
Předchůdce | Gerald Ford |
Nástupce | Ronald Reagan |
76. guvernér státu Georgie | |
Ve funkci: 12. ledna 1971 – 14. ledna 1975 | |
Předchůdce | Lester Maddox |
Nástupce | George Busbee |
Stranická příslušnost | |
Členství | Demokratická strana |
Narození | 1. října 1924 (97 let) Plains, Georgie Spojené státy americké |
Choť | Rosalynn Carterová |
Rodiče | James Earl Carter a Lillian Gordy Carter |
Děti | Jack Carter James Carter Donnel Carter Amy Carter |
Příbuzní | Billy Carter, Gloria Carter Spann a Ruth Carter Stapleton (sourozenci) Berry Gordy (second cousin) Jason Carter (politician)[1] a Sarah R. Carter[1] (vnoučata) |
Sídlo | Plains |
Alma mater | Námořní akademie Spojených států amerických (do 1946) Union College (od 1953) Georgia Institute of Technology Jihozápadní státní universita v Georgii |
Profese | námořní důstojník, diplomat, romanopisec, politik, zemědělec, autor autobiografie, ponorkář, státník, ochránce životního prostředí, podnikatel, inženýr, mírový aktivista, lidskoprávní aktivista a spisovatel |
Náboženství | Baptisté |
Ocenění | International Mediation medal (1979) Ansel Adams Award (1982) Albert Schweitzer Prize for Humanitarianism (1987) Fulbrightova cena (1994) Audubon Medal (1994) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | Jimmy Carter |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
V prezidentských volbách v roce 1976 porazil republikánského kandidáta Geralda Forda.
Prezidentské období
Za jeho největší úspěchy je považováno vytvoření národní energetické politiky a reforma vlády, která vedla k vytvoření dvou ministerstev, Ministerstva energetiky a Ministerstva školství. Carter také úspěšně dereguloval některá průmyslová odvětví a zároveň prosadil silnější legislativu pro ochranu životního prostředí a rozšiřování národních parků na Aljašce. V mezinárodní politice se mezi jeho největší úspěchy řadí zprostředkování uzavření mírové dohody v Camp Davidu mezi Egyptem a Izraelem 26. března 1979, dohody o Panamském průplavu, vytvoření plných diplomatických styků s Čínou a pokračování v druhé řadě rozhovorů o omezení strategických zbraní (SALT), jejichž první část byla uzavřena již v roce 1972.
Během jeho vlády USA nevedly žádnou válku. Carter pokračoval v podpoře indonéského prezidenta Suharta jako spojence během studené války a to navzdory masivnímu porušování lidských práv na Východním Timoru, který byl roku 1975 okupován a protiprávně anektován Indonésií.[2]
V roce 1979 byl Carter nucen čelit následkům druhého ropného šoku. V listopadu téhož roku začala jeho obliba u obyvatel klesat. V Íránu proběhla islámská revoluce a byl svržen proamerický íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví. Na americkém velvyslanectví v Teheránu bylo zadržováno několik desítek amerických občanů jako rukojmí a Íránci za jejich propuštění požadovali vydání bývalého šáha do Íránu.
Když o měsíc později došlo k sovětské invazi do Afghánistánu na podporu vládnoucího marxistického režimu, Carter se začal jevit jako slabý prezident, za kterého vliv Spojených států ve světě začal klesat. Další vlna zklamání se objevila, když v dubnu 1980 zcela selhala operace na osvobození amerických rukojmí v Teheránu. Pokud by proběhla úspěšně, měl by Carter lepší pozici pro obhájení prezidentského úřadu. V listopadu téhož roku jej ale zcela podle očekávání porazil Ronald Reagan. O deset let později se přišlo na to, že vydání rukojmích bylo záměrně pozdrženo, aby se odehrálo až po volbách.[3][4][5] Událost byla nazvána Říjnové překvapení (October Surprise). V souvislosti s vojenskou účastí SSSR v Afghánistánu začal podporovat afghánské mudžahedíny a přiměl olympijský výbor USA, že tento rozhodl 12. dubna 1980 o neúčasti amerických sportovců na XXII. LOH v Moskvě.[6]
Po opuštění prezidentského úřadu
Poté, co opustil úřad, začal se Carter věnovat především charitě a podílel se na mírovém řešení některých konfliktů. V roce 2002 obdržel za svou práci Nobelovu cenu za mír. Ještě dnes se nevyhýbá veřejnosti, přijímá účast v komentovaných zpravodajských událostech a publicistických pořadech – například nepodpořil americkou invazi do Iráku a kritizuje praktiky mučení válečných zajatců v rámci Operace Trvalá svoboda. Mimoto publikoval knihu Beyond the White House. V srpnu 2015 mu byla diagnostikována rakovina, ale brzy se vyléčil.
Vyznamenání a čestné akademické tituly
Citáty
„ | Nemůžeme být světový vůdce míru a současně světově největší výrobce zbraní. | “ |
— Jimmy Carter, ve své prezidentské kampani, 1976[7] |
Vláda Jimmy Cartera | ||
---|---|---|
Úřad | Osoba | Období |
Prezident | Jimmy Carter | 1977–1981 |
Viceprezident | Walter Mondale | 1977–1981 |
Ministr zahraničí | Cyrus Vance | 1977–1980 |
Edmund Muskie | 1980–1981 | |
Ministr financí | W. Michael Blumenthal | 1977–1979 |
G. William Miller | 1979–1981 | |
Ministr obrany | Harold Brown | 1977–1981 |
Ministr spravedlnosti | Griffin Bell | 1977–1979 |
Benjamin R. Civiletti | 1979–1981 | |
Ministr vnitra | Cecil D. Andrus | 1977–1981 |
Ministr obchodu | Juanita M. Kreps | 1977–1979 |
Philip M. Klutznick | 1979–1981 | |
Ministr práce | Ray Marshall | 1977–1981 |
Ministr zemědělství | Robert Bergland | 1977–1981 |
Ministr zdravotnictví a vzdělání | Joseph A. Califano, Jr. | 1977–1979 |
Ministr zdravotnictví | Patricia R. Harrisová | 1979–1981 |
Ministr vzdělání | Shirley M. Hufstedlerová | 1979–1981 |
Ministr bytové výstavby a rozvoje měst | Patricia R. Harrisová | 1977–1979 |
Moon Landrieu | 1979–1981 | |
Ministr dopravy | Brock Adams | 1977–1979 |
Neil E. Goldschmidt | 1979–1981 | |
Ministr energetiky | James R. Schlesinger | 1977–1979 |
Charles W. Duncan | 1979–1981 |
Dílo
- Život ve víře, vzpomínky (Pragma, 1997)
Odkazy
Reference
- New Georgia Encyclopedia. Dostupné online. [cit. 2021-02-02]
- DUMBRELL, John. The Carter Presidency: A Re-evaluation. 2nd. vyd. Manchester, England, UK: Manchester University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 978-0-7190-4693-3. S. 187, 191. (anglicky)
- Honegger, Barbara.: October Surprise, New York: Tudor, 1989. 323 stran.
- Parry, Robert.: Trick or Treason: The October Surprise Mystery, New York: Sheridan Square Press, 1993. 350 stran.
- Sick, Gary.: October Surprise: America's Hostages in Iran and the Election of Ronald Reagan, New York: Times Books – Random House, 1991. 278 stran
- KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Mezinárodní sportovní hnutí, s. 209.
- http://www.controlarms.org/the_issues/arms_industry.htm
Související články
Externí odkazy
- Osoba Jimmy Carter ve Wikicitátech
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jimmy Carter na Wikimedia Commons
- (anglicky) Jimmy Carter – oficiální životopis na stránkách Bílého domu
- (anglicky) Jimmy Carter – Educational Background
- (anglicky) Jimmy Carter Biography Britannica.com
- (česky) Carter proti Reaganovi: zvolila Amerika špatné paradigma? Listy.cz