Mudžáhid

Mudžáhid (arab. مجاهد – „ten, kdo o něco usiluje”, resp. „ten, kdo bojuje v džihádu” množ. č. mudžáhedíni, مجاهدين) je muslim angažovaný a bojující v (ideologickém i fyzickém) boji – džihádu.

Mudžáhid s raketometem země-vzduch, Afghánistán, 1988

Etymologicky jde o arabské slovo, které má stejný slovní kořen jako džihád (جهد), znamenající úsilí nebo boj, typicky (ne však nezbytně) vojenského nebo polovojenského charakteru a nábožensky motivovaný (kdy motivem je úsilí o zamezení cizího vlivu vetřelce a zachování vlivu islámu a islámských hodnot – z pohledu mudžáhedínů se tedy jedná o ospravedlněné, často defenzivní úsilí). Slovo mudžáhid bylo v západním světě poprvé definováno v roce 1958 pro konkrétně pákistánské muslimy ve významu „ten, kdo bojuje ve svaté válce” popř. „muslimský guerrilový vzbouřenec,” předtím označovalo muslimy, kteří bojovali v konfliktech, jež měla ustanovit šaría. Osmanský sultán Murad Khan II Khoja-Ghazi (vládl v letech 1421–1451) byl přezdíván „sultán mudžahedínů.”

Mudžahedíny (v militantní a guerillové části významu slova) coby stranu boje nebo válečného konfliktu proti bezvěrcům, lze nalézt ve všech zemích světa, ve kterých má vliv islám – Indie a Kašmír, Írán a Irák, Myanmar a Filipíny, Somálsko i ve válce v Čečně a svazové republice Jugoslávie.[1] Avšak, nejznámější událostí, která vedla ke zformování mudžahedínů z více než 30 muslimských zemí, byla sovětská invaze do Afghánistánu v roce 1979. Podle koránu nesmějí mudžahedíni zabíjet ženy, děti, staré lidi a ostatní živé bytosti, nesmějí plundrovat či zohavovat mrtvá těla nepřátel – porušení se považuje za prohřešek.[2]

Nejužší (a zřejmě ne tolik přesný) význam je „muslim, který bojuje ve svaté válce,“ (ten byl adoptován po roce 1095), naopak nejobecnější význam pak znamená „ten, kdo se zasazuje o zachování a šíření hodnot, které ctí islám,“ přičemž toto úsilí může nabývat různých podob.