Rosalynn Carterová

Eleanor Rosalynn Smithová Carterová (* 18. srpna 1927 Plains, Georgie) je žena 39. prezidenta USA Jimmyho Cartera a v letech 1977–1981 vykonávala funkci první dámy USA.

Rosalynn Carterová
Oficiální portrét z února 1977
41. první dáma USA
V roli: 20. ledna 1977 – 20. ledna 1981
Předchůdkyně	Betty Fordová
Nástupkyně	Nancy Reaganová
Stranická příslušnost
Členství	Demokratická strana
Narození	18. srpna 1927 Plains, Georgie Spojené státy americké Spojené státy americké
Titul	první dáma USA
Choť	Jimmy Carter
Děti	Amy Lynn Carter (born October 19, 1967) iJohn William James Earl Donnel Jeffrey
Příbuzní	Jason Carter (politician)[1] a Sarah R. Carter[1] (vnoučata)
Sídlo	Plains
Alma mater	Georgia Southwestern State University
Profese	politička, feministka a autorka autobiografie
Ocenění	Prezidentská medaile svobody (1999) Sarnat Prize (2000) Národní ženská síň slávy (2001) Cena Ženského uměleckého výboru za celoživotní přínos (2005) American Peace Award (2009) … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Rosalynn Carter
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodila se v rodině Wilburna Edgara Smithe a jeho ženy Francis Allethey („Allie“) Murrayové Smithové. Od základní školy byla aktivní, ráda veřejně vystupovala. Vystudovala Georgia Southwestern State University v americkém městě Americus.

7. července 1946 se vdala za Jimmyho Cartera. Manželé Carterovi měli jednu dceru Amy Lynn Carter (1967) a 3 syny: Johna Williama „Jacka“ (1947), Jamese Earla „Chipa“ (1950) a Donnela Jeffreyho „Jeffa“ (1952). Mezi manželi bylo rovné partnerství.[2] Díky manželovi procestovala celé Spojené státy. Po smrti Carterova otce se rodina vrátila do Plains na statek.

Od roku 1963 se její manžel začíná politicky angažovat, ona pracuje na jeho volební kampani, zabývá se hlavně stykem s veřejností. Během manželova působení jako guvernér spolupracovala na programu pro duševně nemocné.

Carterová s Michelle Obamovou a Jill Bidenovou v roce 2014.

Roku 1977 se stal její muž prezidentem, ona se účastnila většiny zasedání kabinetu, radila mu. Mezi své priority počítala prosazování zájmů starších lidí, rasovou otázku. Díky své dobré španělštině se angažovala v Latinské Americe. Podnikla velkou zahraniční cestu bez účasti prezidenta, kde prezentovala postoje své země. Díky své práci dokázala zvýšit význam prvních dam, což bylo velmi kladně hodnoceno ve veřejných průzkumech. V roce 1979 se angažovala v utečeneckých táborech v Thajsku a Kambodži. Spolu s manželem prosadila zaměstnávání menšin (Afroameričané, Hispánci, ženy) ve federálních úřadech. Prosazovala rovnost žen a mužů a snažila se propagovat ochranu životního prostředí.