Jadranský výškový systém

Výškové systémy v Evropě

(V závislosti na národním jazyce se pro výškový údaj používají různé názvy)

• Rakousko Rakousko (výchozí bod Terst 1875): m ü. Adria, m ü. A. či müA – odvozené z Meter über Adria, hovorově také Seehöhe (hladina moře), Adriahöhe (hladina Jadranu) nebo Gebrauchshöhe (obyčejná hladina)
• Jugoslávské nástupnické státy (výchozí bod Terst 1900): m. i. J. – odvozené z Metara iznad Jadrana (nadmorska visina, m/nv)
  • Slovinsko Slovinsko
  • Chorvatsko Chorvatsko
  • Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina
  • Srbsko Srbsko
  • Černá Hora Černá Hora
  • Severní Makedonie Severní Makedonie
• Albánie Albánie (výchozí bod Drač): Metër mbi Adriatik
• Kosovo Kosovo (výchozí bod Terst 1900)[2]: Metër mbi Adriatik

Mareograf v Terstském přístavu Molo Sartorio zřídila v roce 1875 místní observatoř provozovaná vojensko-geografickým ústavem rakousko-uherské armády. Průměrná nadmořská výška vodní hladiny v Molo Sartorio se stala údajem platným pro celou rakousko-uherskou monarchii. Zatímco státy bývalé Jugoslávie jej stále používají, nástupnické státy Rakousko-Uherska začleněné po druhé světové válce do východního bloku, jako Maďarsko a Československo, přešly na systém Baltský po vyrovnání.

Používání systému v Česku

Locus perennis, výchozí nivelační bod Lišnov

Od prvního přesného nivelačního měření, které v Česku jako části tehdejšího Rakouska-Uherska probíhalo v letech 1872–96, se jako základ výškové sítě používala střední hladina Jaderského moře v Terstu. Jadranský výškový systém převzalo také Československo, jakožto nástupnický stát Rakouska-Uherska.

Po skončení druhé světové války přešlo mnoho zemí nově vzniklého východního bloku (včetně Československa) na systém Baltský po vyrovnání, u kterého je výchozím bodem ruské město Kronštadt na břehu Baltského moře.[3] Hlavním důvodem bylo sjednocení geodetických systémů ve všech státech tohoto bloku. Od roku 1952 se tak v Československu začalo přecházet na baltský systém, jeho finální podoba, systém „baltský po vyrovnání“, začala fungovat v roce 1957,[4] před tím však bylo nutné provést složité přepočty nadmořských výšek (vyrovnání) – např. nadmořská výška bodu Lišov v systému Bpv je o 388,6 mm nižší než v systému jadranském (u dalších bodů v Česku činí rozdíl 350–420 mm).

Bpv je dnes jediným závazným geodetickým výškovým systémem v Česku,[5] výjimečné používání jadranského systému bylo v některých lokalitách (např. v Praze) dovoleno do roku 2000.[6]

V Rakousku se používá normální ortometrická výška (kulovitá výška). Sousední země Rakouska používají různé výchozí body a metody, což vede k rozdílům mezi výškovými informacemi. Ty činí na státních hranicích:[7]

• Německo Německo: +25 až +34,6 cm (normální výška – výchozí bod Wallenhorst – Nulová hladinace moře)
• Itálie Itálie: −0,5 až −3,2 cm (ortometrická výška – výchozí bod Janov)
• Švýcarsko Švýcarsko: −1,6 až −7,5 cm (ortometrická výška – výchozí bod Marseille)
• Slovensko Slovensko: +57 cm normální výšky (metrov nad morom (m nm ) – výchozí bod Kronštadt)
• Slovinsko Slovinsko : −8 až −12 cm (normální ortometrická výška – výchozí bod Terst 1900)
• Česko Česko : +46 až +56,3 cm (normální výška – výchozí bod Kronštadt)
• Maďarsko Maďarsko: +49,6 až +60,6 cm (normální výška, maďarsky Tengerszint feletti magasság – výchozí bod Kronštadt).