Radioaktivní odpad

Radioaktivní odpad je materiál, který má radioaktivní vlastnosti a nemá již se současnými lidskými technologiemi další hodnotné využití.

Převoz vysoce radioaktivního, vyhořelého jaderného paliva z britské JE Hinkley Point

Druhy odpadu

Obvykle se odpad dělí podle své aktivity:[1]

  • nízkoaktivní – obvykle zbytky málo kontaminovaných materiálů
  • středně aktivní – více kontaminované materiály s větším obsahem, podle druhu možno uložit do povrchového nebo hlubinného úložiště
  • vysoce aktivní – například vyhořelé jaderné palivo či zbytky po jeho přepracování

Podle původu odpadu se dá dělit na:[zdroj?]

  • vyhořelé jaderné palivo – které je skladováno po využití v jaderných elektrárnách a poté uloženo do ochranných kontejnerů a uloženo do podzemí. Ve skutečnosti nejde o odpad, protože je možné jeho další využití.
  • zbytky z diagnostiky ve zdravotnictví – zbytkový materiál ze zdravotnictví používáni při diagnostice, či léčbě chorob – radiologie (např.: gama nůž)

Ukládání odpadu

Radioaktivní odpad se většinou ukládá do podzemních přípovrchových nebo hlubinných úložišť. Některé státy v minulosti také shazovaly nukleární odpad do moře, zejména do Atlantského oceánu.

Shazování odpadu do moře

Některé státy světa v minulosti likvidovaly svůj jaderný odpad jeho shozením do moře ve formě ocelových sudů zalitých betonem nebo živicí. Tuto praxi provozovaly například Sovětský svaz (shazování do Severního ledového a Tichého oceánu), Japonsko (do Tichého oceánu), USA, Nový Zéland, Jižní Korea, Švýcarsko a další evropské státy, které k tomuto účelu využívaly například místa u Kanárských ostrovů, Lamanšský průliv nebo Irské moře.[2]

V roce 1999 se touto problematikou zabývala zpráva Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Celkové množství radioaktivního odpadu ve světových oceánech se odhaduje na 100 000 tun, resp. přes 222 000 sudů.[2]

Úložiště v Česku

Jaderné elektrárny nemají žádné hlubinné úložiště. JE Dukovany a JE Temelín mají střednědobá úložiště pouze pro použité palivo (tzv. mezisklady), které samy vyprodukují. Náklady na trvalé úložiště se v současnosti (2012) odhadují na 47 mld. Kč v cenách roku 1999 a budou financovány z tzv. jaderného účtu, kam jsou provozovatelé jaderných elektráren povinni odvádět poplatky ve výši 50 Kč za vyrobenou megawatthodinu. [3]

  • Úložiště jaderného odpadu v Česku: Dukovany, Richard u Litoměřic, Bratrství – Jáchymov, Beroun-Hostim (uzavřeno). [4]

Výstavba hlubinného úložiště je ve fázi výběru lokality. Roku 2019 bylo vybráno 9 lokalit, a to Čertovka (Lubenec, Blatno - Ústecký kraj), Březový potok (Pačejov, Chanovice - Plzeňský kraj), Janoch (Litoradlice), Magdaléna (Jistebnice, Vlksice - Jihočeský kraj), Čihadlo (Pluhův Žďár, Lodhéřov - Jihočeský kraj), Hrádek (Nový Rychnov, Rohozná – Kraj Vysočina), Horka (Budišov, Oslavička - Kraj Vysočina), Na Skalním (Myslibořice) a Kraví Hora (Bukov, Žďársko). Roku 2020 se má počet kandidátů snížit na 4.[5] V červnu 2020 experti doporučili vládě 4 lokality: Březový potok, Janoch, Hrádek a Horka.

Vláda 21. prosince schválila výběr čtyř lokalit pro výstavbu úložiště, a to Březový potok, Janoch, Hrádek a Horka. Finální rozhodnutí o primární a záložní lokalitě pro výstavbu by mělo být vybráno do roku 2030.[6]

Odkazy

Reference
  1. Problematika ukládání odpadů v ČR. ceg.fsv.cvut.cz [online]. [cit. 2009-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-18.
  2. SCHUSTER, Robert. Švýcaři likvidovali jaderný odpad v moři. Lidové noviny [online]. 2019-11-16. Roč. 32, čís. 266.
  3. Archivovaná kopie. www.surao.cz [online]. [cit. 2012-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-16.
  4. Provozovaná úložiště radioaktivních odpadů [online]. Správa úložišť radioaktivních odpadů [cit. 2017-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-07.
  5. https://www.surao.cz/pro-media/vicepremier-a-ministr-prumyslu-a-obchodu-havlicek-jednal-se-starosty-kvuli-ulozisti-radioaktivniho-odpadu/ - Tisková zpráva MPO o jednání se starosty 17. července 2019
  6. ENERGOŽROUTI.CZ. Vláda vybrala lokality pro uložení radioaktivního odpadu, jasno by mělo být do deseti let. EnergoŽrouti.cz [online]. [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. (česky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.