Jaškovská krčma

Přesné datování vzniku této stavby, nad říčkou Stonávkou (dnes nad hladinou vodní nádrže Těrlicko), na Jaškovském kopci (dnes pod Bludovickým kopcem), nelze určit.[3] První písemná zmínka pochází z 12. května 1268, kde v zakládací listině opolský kníže Vladislav stvrzuje užívání taberny v Sierlitzku benediktýnskému klášteru v Orlové.

Krčma se nacházela na kupecké cestě mezi hradem v Ostravě a hradem v Těšíně, byla odbočkou jantarové stezky. Jednalo se tedy o krčmou zájezdní, která sloužila nejen místnímu lidu, ale také formanům, kupcům, pocestným a také těm, co jeli koňmo. Ve vesnických krčmách se pivo nejen čepovalo, ale i vařilo. Vzhledem k tomu, že krčma byla klášterním majetkem, mohla odebírat pivo přímo z klášterního pivovaru, a pálenku z klášterní pálenice.

Po roce 1268 byla krčma opevněna a opatřena stálou stráží, která zajišťovala bezpečnost cestujících a také vybírala také mýto.[5]

V roce 1458 byl zde zmíněn jistý Machnik Kronic z Cierlicka.[6] Po sekularizaci orlovského kláštera v roce 1561[7] knížetem Václavem III. Adamem Těšínským, připadla krčma prodejem těšínským šlechticům, jsou zde zmíněni Rousečtí z Ejvaně[8] (1515 Václav Rousecký, 1523–1545 Melichar Rousecký, 1566 bratři Václav a Jan Rousečtí, 1597 Jan Rousecký, 1711 Jan Jiří Rousecký)[9]. V tomtéž roce se stala krčmou panskou.

V roce 1682 byla krčma v majetku šlechtice Mikuláše staršího Wilczeka, v tomto roce vyhořela. V letech 1683– 1731 byl vlastníkem rod Larischů. V roce 1691 byla opravena na náklady Těšínské komory (někdy je uváděna Slezská komora).

V roce 1770 prodal Kalixt hrabě Larisch krčmu prodal s dědičným užíváním Janu Hauttlovi, měšťanu z Ostravy a dvornímu stolaři z Karviné. Ve smlouvě je řada podmínek, například, že: je povoleno čepovat pouze panské pivo a pálenku, že se nepřipustí výčep cizích nápojů a to pod ztrátou místa a živnosti, také se zde může svobodně vykonávat živnost pekařskou a řeznickou.

V roce 1870 bylo na základě nájemní smlouvy dáno právo na výčep piva a pálenky v panském hostinci v Horním Těrlicku pro Adolfa Glücklicha (Horní Těrlicko čp. 145). Po jeho smrti krčmu, vdova Terezie Glücklichová, převedla na Karolinu Pěgřimek.

Z dalších písemných záznamů z roku 1902 je doložen nájemce Antonín Palarčík, kterému krčmu pronajal hrabě Larisch-Mönnich. Ve smlouvě bylo sjednáno právo na: výčep piva a pálenky, poskytovat nocleh cizím osobám, připravovat a předkládat jídla, výčep vína, výčep ovocných vín, připravovat kávu a čaj, provozovat dovolené hry. Jméno Palarčík bylo zmíněno ještě v dokumentech z let 1923, 1928, 1931.

V roce 1922 byly nalezeny nájemcem, panem Palarčíkem, mince. Nejstarší z mincí pocházela z roku 1723, na jedné straně byl vyobrazen rakouský císař Karel VI., otec Marie Terezie, na druhé straně byl obraz Marie s Jezulátkem s latinským nápisem: Custos regni Hungaria (Ochránkyně království uherského). Druhá mince z r.oku 1735 zobrazovala poprsí pruského krále Bedřicha Viléma a znak Pruska s latinským nápisem: Quisque scriptor (Každému své). Třetí mince byla identická s první, pocházela však z roku 1738. Ke čtvrté a páté minci popis není.[10]

V roce 1971 majitelé Palarčíkovi prodali hostinec Dolu ČSM Stonava.[8][11][12][13][14]

Tato krčma v Těrlicku existuje z doby, kdy např. přes Vltavu stál ještě Juditin most. Nejstarší pražská restaurace U Krále Brabantského vznikla až o 108 let později. Pivovarská restaurace U Fleků až o 231 let později.