Július Barč-Ivan

Narodil se v roce 1909 v dvojjazyčné učitelské rodině (matka byla maďarského původu), jeho otcem byl Július Barč, jeho matkou Alžběta rozená Ivanová. Na základní školu chodil v Krompachách, gymnaziální studia absolvoval postupně v Spišské Nové Vsi, Kežmarku, Košicích a Prešově,[1] kde v roce 1926 složil maturitu. V letech 1926–1927 začal studovat právo v Praze, ale tato studia musel kvůli dlouhotrvající plicní nemoci zanechat. Pak krátce (deset měsíců) působil na košickém berním úřadě a v roce 1928 nastoupil na bratislavskou evangelickou fakultu.[1]

Po ukončení studia v roce 1934 byl vysvěcen za kněze a začal působit jako kaplan v Užhorodu, pak jako farář v Pozdišovcích,[1] později jako administrátor evangelického církevního sboru.

V roce 1942 začal pracovat jako tajemník Slovenské národní knihovny v Martině; redigoval zde odborná periodika (Obežník Slovenskej národnej knižnice, Slovenská národná knižnica) a během SNP vedl rovněž Národné noviny.[1] V letech 1946–1948 užíval stipendium na podporu publikační činnosti od Matice slovenské; poté se stal referentem této slovenské národní kulturní instituce a až do své předčasné smrti v roce 1953 zde působil jako referent a katalogizátor knih.[1]

V roce 1948 se oženil, ale jeho manželství trvalo pouze tři měsíce. Na konci života měl psychické problémy a trpěl Parkinsonovou chorobou.^[zdroj?]

V kontextu vývoje slovenské literatury jsou významná jeho dramata. Napsal celkem 12 divadelních her, z nichž nejvýznamnější je tragédie Matka (1943). V této hře, stejně jako v mnoha dalších svých dílech, Barč uplatňuje přístupy psychologické analýzy svých postav. Slovenské drama obohatil o nová témata a prostředky; jeho dílo bylo ovlivněno tvorbou světových autorů (Ibsen, Strindberg, Barlach, Dostojevskij). Až do osvobození byl jediným soustavně píšícím slovenským dramatikem.

Přestože jeho hry jsou na českých scénách k vidění poměrně zřídka, v posledních letech bylo v českých divadlech uvedeno několik jeho dramat:

• v sezóně 2002-2003 uvedlo Středočeské divadlo hru Matka[2]
• v roce 2010 uvedl studentský divadelní festival Zlomvaz hru 3000 ľudí[3]
• v sezóně 2013-2014 uvedlo Divadlo na Vinohradech hru Dvaja,[4] přičemž šlo o první profesionální nastudování tohoto díla v Česku.[5]

• 1933 – Pohádka, sbírka povídek
• 1940 – Predposledný život, sbírka novel
• 1948 – Železné ruky, román
• 1950 – Cesta ďaleká
• 1957 – Husličky z javora, posmrtně vydaný román
• 1968 – Úsmev bolesti, posmrtně vydaná sbírka novel z let 1945–1948
• 1971 – Cesta myšlienky, posmrtný výběr publicistiky

• 1934 – 3000 ľudí (knižně vyšlo v roce 1935)
• 1936 – Človek, ktorého zbili (knižně vyšlo v roce 1964)
• 1936 – Pevec boží, hra čerpající ze života J. Třanovského
• 1938 – Diktátor, prošla cenzurou (knižně vyšlo v roku 1981)
• 1939 – Na konci cesty (knižně vyšlo v roku 1942)
• 1940 – Mastný hrniec, satirická komedie; prošla cenzurou (knižně vyšlo v roku 1941)
• 1943 – Matka
• 1944 – Neznámy
• 1945 – Dvaja (česky Dva)
• 1947 – Veža (knižně vyšlo v roku 1948)
• 1948 – Koniec, divadelní hra (pouze rukopis)
• 1950 – Poeta laureatus, divadelní hra (knižně vyšlo v roku 1981)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Július Barč-Ivan na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Július Barč-Ivan na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Július Barč-Ivan
• (slovensky) Profil na stránkách Literárního informačního centra