János Hunyadi

Rodina Hunyadi pocházela z Valašska (dnes Rumunsko). Jan byl synem pomaďarštěného Rumuna jménem Voicu (Vojk) a Alžbety Morzsinayové. Vojk získal od krále Zikmunda Lucemburského za svou dlouholetou vojenskou službu na dvoře hrad Hunyad (Vajda-Hunyad/Hunedoara) v Sedmihradsku. Odtud tedy přízvisko Hunyadi.

Přívlastek Korvín poprvé použil životopisec Janova mladšího syna, uherského krále Matyáše, ale nikdy nebyl použit v souvislosti s jeho otcem. Jan je někdy zaměňován se svým starším bratrem (rumunsky Ioan de Hunedoara), který zemřel někdy okolo roku 1440.

Erb Jana Hunyadiho.

Po náhlé smrti krále Albrechta II. (I.) se v bojích o uherskou korunu Jan Hunyadi postavil na stranu protihabsburského křídla uherských velmožů. Za odměnu získal od krále Vladislava I. tituly sedmihradského vévody, temešského správce a hlavního kapitána Bělehradu (Nándorfehérvár). Stal se tak jedním z nejbohatších a nejmocnějších uherských velmožů a současně terčem závisti ostatní šlechty.

Svou moc a bohatství využíval Hunyadi hlavně na organizování a výcvik bojeschopné armády, jejíž jádro tvořili žoldnéři. Dokázal jako jeden z mála velitelů své doby úspěšně čelit osmanským Turkům. Se svou armádou táhl do boje proti Turkům spolu s vojsky sousedních států. V roce 1441 vítězství u Semedereve a v r. 1442 nedaleko Sibiu (Hermannstadt) zničil velkou Tureckou armádu a znovu vrátil Uhersku vazalské státy Valašsko a Moldavsko. V červenci porazil třetí tureckou armádu.

Povzbuzen těmito vítězstvími se vypravil spolu s králem Vladislavem na výpravu, známou jako „dlouhá výprava“. Hunyadi, v čele předvoje, vstoupil na Balkán, zmocnil se města Niš, obsadil Sofii, po spojení s hlavní armádou porazil Murada II. Netrpělivost krále a krutá zima ho přinutily vrátit se v únoru 1444 domů. V tomto roce byla ovšem organizována velká křížová výprava proti Turkům. Jedním z velitelů byl Jan Hunyadi. V bitvě u Varny zemřel král Vladislav a vypukla feudální anarchie. Rozhádaní velmoži oslabovali uherskou vojenskou moc, čímž se vpád Turků stal reálným nebezpečím.

Po mnoha sporech se v roce 1444 dostal na uherský trůn Ladislav Pohrobek (Ladislav V.) a uherský sněm v roce 1446 jmenoval Jana Hunyadiho regentem země v době královy neplnoletosti. Hunyadi poté za pomoci drobné šlechty a měst usiloval o posílení centrální moci a vybudování armády. R. 1448 vytáhl znovu proti Turkům, kterými byl však v bitvě na Kosově poli poražen. Následkem toho se jeho pozice otřásla i doma a v roce 1452 se vzdal regentství. Král ho jmenoval hlavním zemským kapitánem s úlohou chránit Uhersko. Šlechta Janovi v této úloze ovšem příliš nápomocna nebyla.

Sultán Mehmed II. se rozhodl dobýt co nejdřív Bělehrad, který považoval za klíč do Uherska. V červenci 1456 sice Bělehrad před Turky ubránil, vzápětí (11. srpna) však zemřel na mor, který se rozšířil ve vojenském táboře.

V Jiráskově trilogii Bratrstvo, především v prvním díle Bitva u Lučence, vystupuje János Hunyady jako záporná postava, hlavní protivník Jana Jiskry z Brandýsa a Bratříků. Je zde zdůrazněna hlavně jeho krutost.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu János Hunyadi na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je János Hunyadi

Předchůdce: Ladislav Jakcs a Michael Jakcs

Vojvoda sedmihradský 1441–1446

Nástupce: Mikuláš z Iloku