Konstituce (církev)

Termín constitutio, který pochází z latiny, zahrnuje původně všechny důležité právní dokumenty vydané římským císařem. Protože římskokatolická církev akceptovala dědictví římského práva, přijala i tuto starověkou koncepci konstituce. Termín konstituce říká, že tento církevní akt má vztah k občanskému právu, zatímco termín apoštolská znamená, že tento právní akt pochází od Apoštolského stolce.

Svou povahou je apoštolská konstituce určena veřejnosti. Vyhlášení konstituce se děje slavnostní formou podle norem práva. Povaha konstituce je vyjádřena již v titulu apoštolské konstituce, takže hned z prvních slov lze rozpoznat, že se jedná o konstituci. V názvu je uvedeno, zda se jedná o dogmatickou nebo pastorální konstituci. Apoštolské konstituce jsou opatřeny papežskou bulou.

Konstituce začínají následujícím úvodem:

(Jméno papeže), biskup (lat. N., Episcopus)
služebník služebníků Božích (lat. Servus Servorum Dei)
na věčnou památkou (věčnou paměť)... (lat. Ad perpetuam rei memoriam...)

Zatímco termín Apoštolská konstituce vyjadřuje obecnou kategorii, z důvodu obsahu může být konstituce specifikována jako:

• Dogmatická konstituce (např. Lumen Gentium nebo Dei Verbum)
• Pastorální konstituce (např. Gaudium et Spes)

Z hlediska právní závažnosti stojí apoštolská konstituce na nejvýznamnějším místě. Vzhledem závažnosti jsou apoštolské konstituce vždy vydávány jako buly (řazeno podle důležitosti ve srovnání s dalšími papežskými dokumenty):

1. Apoštolská konstituce (lat. Constitutio Apostolica)
2. Encyklika (lat. Epistola Encyclica)
3. Apoštolská exhortace (lat. Exhortatio Apostolica)
4. Apoštolský list (lat. Epistola Apostolica)
5. List (lat. Epistola)
6. Poselství (lat. Nuntius)