Nepotismus

Výraz nepotismus se původně začal užívat v souvislosti s papeži 15. a 16. století, kteří využívali své pravomoci k získávání významných politických funkcí pro své příbuzné (synovce – odtud název, ale i nemanželské syny a jiné spřízněné osoby). Nejznámějším případem nepotismu je jmenování dvou synovců papežem Kalixtem III. kardinály, z nichž jeden se také stal papežem pod jménem Alexandr VI. Ten pak jmenoval kardinálem bratra své milenky, který posléze nastoupil na papežský stolec jako Pavel III. a také jmenoval několik svých příbuzných kardinály – fakticky tak byla utvořena církevní quasidynastie. Teprve v 17. století se postupně podařilo papežský úřad z tohoto směru do jisté míry vymanit. Bulou Romanum decet Pontificem papeže Inocence XII. z r. 1692 bylo jmenování příbuzných do vysokých církevních funkcí zakázáno.[4][5][6]

Nepotismus je doložen už ve starověku a v určité míře se vyskytuje v každé společnosti, protože má i jistou logiku.[2] Z biologického hlediska jde vlastně jen o aplikaci Hamiltonova zákona – většina vyšších živočichů nějakým způsobem instinktivně pečuje o potomky i příbuzné s cílem zajistit, aby jejich genetická informace přežila a byla dále replikována.[7][8] Nepotismus je z tohoto úhlu pohledu snahou zajistit svým potomkům a příbuzným co nejlepší život. Sociologicky ho lze odůvodnit tak, že pokud je třeba obsadit nějakou významnou funkci, ze dvou kandidátů s přibližně stejnou kvalifikací raději zvolím toho, kterého důvěrně znám. Nepotismus je nicméně ohrožením demokracie, protože v důsledcích nutně vede k oligarchii.[2]

V současnosti se termínu používá v širším slova smyslu v souvislosti s politikou při jmenování určité osoby do vyšší funkce, jehož příčinou je pouze politické postavení některého z jejích příbuzných.

Nepotismus je charakteristickým rysem mafie a mafiánských a podobných zločineckých organizací.[2]