Iljušin Il-18
Iljušin Il-18 (V kódu NATO "Coot") je sovětský víceúčelový turbovrtulový letoun z poloviny 50. let 20. století. Letoun poprvé vzlétl v roce 1957 a stal se jedním z nejznámějších a nejodolnějších sovětských letadel své doby. Il-18 byl po několik desetiletí jedním z hlavních dopravních letadel na světě a byl ve velkém vyvážen. Díky trvanlivosti draku dosáhlo mnoho letadel více než 45 000 letových hodin a typ nadále v omezeném počtu zůstává jak ve vojenské, tak v menší míře i civilní službě. Nástupcem Il-18 se stal proudový dopravní letoun s dlouhým doletem Iljušin Il-62.
Il-18 | |
---|---|
Určení | dopravní letoun |
Výrobce | Iljušin Moskevská továrna č. 30 |
První let | 4. července 1957 |
Charakter | Několik ve službě |
Uživatel | Aeroflot Sovětské letectvo Air Koryo |
Výroba | 1959-85 |
Vyrobeno kusů | min 678 ks[1] |
Varianty | Iljušin Il-20 Iljušin Il-22 Iljušin Il-38 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vývoj
Il-18 vznikl dle požadavků sovětské státní letecké společnosti Aeroflot na letoun pro přepravu osob i pro přepravu nákladů a vojenské účely. Konstruktér Sergej Iljušin však upřednostňoval dopravní letoun, který by měl ekonomičtější provoz. Výsledkem konstrukčních prací byl dolnokřídlý letoun s turbovrtulovými motory, který poprvé vzlétl 4. července 1957. Od roku 1959 začal stroj létat na linkách Moskva — Soči a Moskva — Almaty; postupně začaly Il-18 létat i na několika vnitrostátních i mezinárodních linkách SSSR.
Letouny Il-18 sloužily u všech leteckých společností bývalého socialistického tábora, ve velkém množství a po dlouhou dobu. Od začátku 60. let létaly i u Československých aerolinií. ČSA používaly Il-18 na vnitrostátních linkách (zejména do Bratislavy, Košic a Popradu), na linkách po Evropě, na linkách do Afriky, na Blízký východ a jistý čas i na dálkové lince do Havany, kam létaly Il-18 verze D. Linka do Havany měla mezipřistání v irském Shannonu a v kanadském Ganderu. Brzy však byly Il-18D na této lince nahrazeny letadly Il-62. Poslední Il-18 vyřadily ČSA až v roce 1990.
Il-18 byl vyráběn v několika typových verzích s různou kapacitou cestujících a nákladu a byl vyvážen do mnoha zemí světa. Celkem bylo vyrobeno přes 850 kusů a mnohé z Il-18 létají ještě dnes. Existovala i armádní verze značená Il-20 Coot, která sloužila jako radarem vybavený letoun včasné výstrahy.
Il-18 ve službách ČSA
Verze | Registrace | Jméno letadla | Počet sedadel | U ČSA od – do | Původ a další osud |
---|---|---|---|---|---|
IL-18B | OK-NAA | "Ostrava" později "Piešťany" |
84 | 08. 01. 1960 – 28. 02. 1979 | Původně u Aeroflotu jako CCCP-75703. 02. 01. 1977 srážka s Tupolevem Tu-134A (OK-CFD) na letišti Praha-Ruzyně, 08. 03. 1979 prodán do kbelského muzea, kde je dodnes. |
IL-18B | OK-NAB | "Košice" | 84 | 08. 01. 1960 – 28. 07. 1976 | Původně nové. 28. 07. 1976 zničen při havárii v Bratislavě, letadlo minulo přistávací dráhu a spadlo do jezera Zlaté písky, 76 lidí zahynulo, 3 lidé přežili se zraněními. |
IL-18V | OK-OAC | "Sliač" | 90–110 | 31. 05. 1960 – 30. 05. 1980 | Původně nové. Sešrotováno 19. - 20. 11. 1984 při zkouškách Semtexu. |
IL-18V | OK-OAD | neznámé | 90–110 | 31. 05. 1960 – 28. 03. 1961 | Původně nové. Letadlo se víceméně rozpadlo v letové hladině nad Norimberkem. Stroj letěl na lince OK511 Praha - Curych - Rabat - Dakar - Conakry. Vznikly různé spekulace, včetně možnosti sestřelení, tato nehoda však nebyla nikdy uspokojivě vyšetřena. |
IL-18V | OK-PAE | "Karlovy Vary" | 90–110 | 22. 04. 1961 – 18. 05. 1980 | Původně nové. Od 17. 03. 1982 bylo letadlo umístěno u autokempu na Seči, nyní je stroj v Zruči u Plzně (v soukromém Air Parku). |
IL-18V | OK-PAF | neznámé | 90–110 | 22. 4. 1961 – 11. 7. 1961 | Původně nové. 11. 7. 1961 letěl tento stroj na stejné lince jako 28. 3. 1961 letadlo IL-18V (OK-OAD). Kvůli husté mlze v Rabatu přistávalo letadlo na letišti v Casablance, kde však nebylo také nejpříznivější počasí. Po prvním průletu v 150 metrech letadlo opakovalo přiblížení, při kterém zachytilo o vedení vysokého napětí a havarovalo. |
IL-18V | OK-PAG | "Vysoké Tatry" | 90–110 | 04. 1. 1962 – 21. 2. 1980 | Původně nové. Letadlo sloužilo od 25. 5. 1982 jako restaurace ve Slušovicích. Později bylo převezeno a provozováno jako restaurace u zoo v obci Lešná (nedaleko Zlína). Nakonec bylo letadlo několik let k vidění rozebrané a zdevastované na pozemku kovošrotu v nedaleké obci Ostrata. |
IL-18V | OK-PAH | "Mariánské Lázně" | 90–110 | 04. 1. 1962 – 31. 10. 1979 | Původně nové. V roce 1981 bylo letadlo odkoupeno Filmovým studiem Barrandov, 27. - 28. 08. upravené trhavinou pro účely natáčení seriálu Sanitka, pak byl stroj zlikvidován. |
IL-18D | OK-WAI | neznámé | 65–120 | 19. 05. 1967 – 05. 09. 1967 | Původně nové. 05. 09. 1967 letělo letadlo na lince OK523 Praha - Shannon - Gander - Havana. Po startu z letiště v Ganderu stroj havaroval. O příčině panují dohady, posádka pravděpodobně brzy zatáhla vztlakové klapky a došlo ke klesání letadla a nárazu do země. |
IL-18D | OK-WAJ | "Poděbrady" | 65–120 | 21. 07. 1967 – 25. 10. 1984 | Původně u Aeroflotu jako CCCP-75451. Od 17. 09. 1986 slouží jako restaurace nedaleko Bakova nad Jizerou. Později byl stroj několik let nevyužívaný a chátral, od prosince 2006 je však opět v provozu. V roce 2011 dostal nový nátěr propagující nápoj Kofola. |
IL-18E | OK-PAI | nemělo | 120 | 21. 01. 1977 – 15. 12. 1989 | Letadlo nejprve (v letech 1962 - 1977) sloužilo u vládní letky jako OK-BYP. Po skončení služby u ČSA přelétl stroj 29. 01. 1990 do Norimberku, což byl zároveň poslední let Il-18 u ČSA. Zde měl být stroj sešrotován, ale nakonec skončil v muzeu v Sinsheimu, kde je dodnes. |
IL-18D | OK-VAF | nemělo | 65–120 | 31. 12. 1977 – 19. 01. 1990 | Letadlo nejprve (v letech 1966 - 1977) sloužilo u vládní letky jako OK-BYZ. Po skončení služby u ČSA přeletěl stroj do Norimberku, kde sloužil jako trenažér hasičů. |
Specifikace (Il-18V)
Technické údaje
- Posádka: 5
- Kapacita: 90–110
- Rozpětí: 37,42 m
- Délka: 35,90 m
- Výška: 10,17 m
- Plocha křídel: 140 m²
- Hmotnost prázdného letadla: 34 500 kg
- Max. vzletová hmotnost: 61 200 kg
- Pohonná jednotka: 4 × turbovrtulový motor Ivčenko AI-20K, každý o výkonu 2 942 kW (4 000 k)
Výkony
- Cestovní rychlost: 600 km/h
- Dostup: 10 000 m
- Dolet: 4 270 km
- Maximální dolet: 4 800 km
Specifikace (Il-18D)
Technické údaje
- Posádka: 5
- Kapacita: 65–120
- Rozpětí: 37,42 m
- Délka: 35,90 m
- Výška: 10,17 m
- Plocha křídel: 140 m²
- Hmotnost prázdného letadla: 35 000 kg
- Max. vzletová hmotnost: 64 000 kg
- Pohonná jednotka: 4 × turbovrtulový motor Ivčenko AI-20M, každý o výkonu 3 125 kW (4 250 k)
Výkony
- Cestovní rychlost: 625 km/h
- Dostup: 12 500 m
- Dolet: 5 300 km
- Maximální dolet: 6 500 km
Specifikace (Il-18E)
Technické údaje
- Posádka: 5
- Kapacita: 120
- Rozpětí: 37,42 m
- Délka: 35,90 m
- Výška:10,17 m
- Plocha křídel: 140 m²
- Hmotnost prázdného letadla: 35 000 kg
- Max. vzletová hmotnost: 64 000 kg
- Pohonná jednotka: 4 × turbovrtulový motor Ivčenko AI-20M, každý o výkonu 3 125 kW (4 250 k)
Výkony
- Cestovní rychlost: 625 km/h
- Dostup: 12 500 m
- Dolet: 4 400 km
- Maximální dolet: 5 200 km
Reference
- реестр самолётов типа Ильюшин Ил-18/20/22/38 March 2016/http://russianplanes.net/planelist/Ilushin/Il-18/20/22/38 Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine, Il-18 russianplanes.net
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Iljušin Il-18 na Wikimedia Commons
- Galerie Iljušin Il-18 na Wikimedia Commons
- (anglicky) Databáze nehod Il-18 Archivováno 4. 1. 2009 na Wayback Machine na AirDisaster.Com Archivováno 25. 9. 2007 na Wayback Machine