Ikarie XB 1

Režisér Jindřich Polák natočil snímek v roce 1963.[1] Film vznikal v dobovém nadšení, v době vypuštění první umělé družice do kosmu. Scenáristé Jindřich Polák a Pavel Juráček se v příběhu volně inspirovali románem K Mrakům Magellanovým polského spisovatele Stanisława Lema a osobně s ním probírali přípravu.[2]

Píše se rok 2163 a po osmi letech příprav se kosmická loď Ikarie XB 1 se 40 vědci a astronauty na palubě vydává na svou cestu za hledáním života na planetách v soustavě Alfa Centauri. Seznamujeme se s velitelem lodi Abajevem, jeho zástupcem MacDonaldem, vědcem Anthonym a jeho zastaralým robotem a ostatními členy posádky.

Po čtyřech měsících cesty slaví posádka Anthonyho narozeniny. Scéna oslavy byla tvůrci pojata velmi futuristicky, posádka předvádí, jak bude vypadat tanec ve 22. století. Oslava je však přerušena poplachem. Automatický řídící systém lodi hlásí neznámé těleso. Posádka cizí těleso analyzuje a po přiblížení je vidět, že se nepochybně jedná o kosmické plavidlo talířového tvaru. Velitel rozhodne vyslat expediční raketu se dvěma průzkumníky na palubě. Když se průzkumníci dostanou na palubu cizí lodi, zjistí, že jde o plavidlo ze Země, patrně z 20. století. V prostorách lodi naleznou mrtvé lidi, smrt je zastihla při hraní karet o peníze. Průzkumníci zjistí dále, že posádka byla zabita smrtícím plynem, který vypustil velitel lodi, když docházel kyslík. Při dalším průzkumu loď automaticky aktivuje jaderné zbraně, které má na palubě, a vzápětí exploduje; oba průzkumníci zahynou. Tato část děje je silně protiválečně zaměřená a řada kritiků tvrdí, že je také poplatná době a režimu, za jakého film vznikl.

Kapitán pověří dva členy posádky (Svenson a Michal), aby provedli usazení nového expedičního modulu na povrchu Ikarie. Zanedlouho se u Svensona a Michala začnou projevovat příznaky záhadné nemoci. Oba během práce upadají do spánku. Když je ale posádka probere, zdají se v pořádku. Nemoc se však rychle rozšíří mezi celou posádku, všichni jsou náhle velmi vyčerpaní a postupně ztrácejí síly. Původ nemoci je zjištěn, když Anthony zjistí, že Ikarie prolétá kolem záhadné tmavé hvězdy, jejíž záření způsobuje útlum biochemických reakcí v živých organismech. Posádka postupně usíná, působení tmavé hvězdy má trvat 60 hodin. MacDonald nevěří, že se posádka opět probudí, a rozhodne se Ikarii obrátit zpět k Zemi. Abajev jej na poslední chvíli zadrží a všichni upadají do tvrdého spánku.

Loď pokračuje v původním kurzu se spící posádkou. Ta se však náhle probouzí. Všechno se zdá v pořádku, ale posádka zjišťuje, že spala pouze 25 hodin. Anthony pozoruje, že mezi Ikarií a tmavou hvězdou vzniklo silové pole, které zadržuje záření. U Svensona, který byl spolu s Michalem vystaven na povrchu plavidla přímému záření hvězdy, se objevuje těžká nemoc z ozáření. Michal zešílí a chce se vrátit zpátky na Zemi. Uzavře se v části paluby, poškodí loď a nekomunikuje s posádkou. MacDonald se k němu dostane větracími šachtami a přesvědčí ho, aby se vrátil k posádce. Lodní lékař oba muže zachrání.

Silové pole se pohybuje spolu s Ikarií, která dolétá k bílé planetě, na které posádka objevuje život. V poslední scéně filmu je vidět, jak se skrz mraky přibližuje hustě osídlený a industrializovaný povrch planety. V americké verzi filmu se místo těchto záběrů objevuje letecký pohled na jižní Manhattan a Sochu svobody.

• 1963 – velká cena Zlatá kosmická loď (Mezinárodní festival vědecko-fantastických filmů Terst, Itálie).