Ivan Adamovič

Vystudoval obor Vědecké informace a knihovnictví na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.[1] V 90. letech 20. století bylo jeho působení spojeno především se žánrem science fiction.[2] Byl jedním ze zakladatelů sci-fi měsíčníku Ikarie, v němž působil od jeho vzniku v roce 1990 do roku 2007 jako redaktor zahraniční prózy a publicistiky. V roce 1997 přešel v Ikarii na externí úvazek a postupně působil zároveň s prací v Ikarii v těchto médiích: alternativní časopis Živel (zakladatel a šéfredaktor), měsíčník Quo (redaktor), internetový deník inZine.cz (šéfredaktor), Hospodářské noviny (vedoucí kulturní rubriky), Pražský deník (vedoucí kulturní rubriky), příloha Pátek Lidových novin (redaktor), finanční měsíčník Finmag (šéfredaktor), měsíčník Reader´s Digest (redaktor) a čtrnáctideník TV Max (šéfredaktor). Nyní pracuje v Deníku N.

Přispíval do řady českých i zahraničních časopisů. Pro nakladatelství Najáda v Praze vedl edici Manta. Je držitelem celkem dvanácti Cen Akademie Science fiction, fantasy a hororu (SFFH)[3], z toho čtyřikrát jako nejlepší SF redaktor[4], třikrát za nejlepší teoretický text roku, v roce 2005 tuto cenu získal za dlouholetou práci pro žánr science-fiction. Pro různá média píše kritiky literatury, filmu a výtvarného umění, v posledních letech zejména pro Lidové noviny, Hospodářské noviny, deník E15, server Aktuálně.cz a měsíčník Bel Mondo. Byl hostem v řadě televizních diskusních pořadů (Katovna, Síto, Čtenářský deník aj.). Na Fakultě sociálních věd UK vyučoval vlastní volitelný předmět Úvod do populární kultury. Byl spolukurátorem výstavy Planeta Eden: Svět zítřka v socialistickém Československu, která se uskutečnila v roce 2010 v Domě umění města Brna a v pražské galerii DOX (společně s Tomášem Pospiszylem). Je rozvedený, se současnou partnerkou má syny Medarda a Leoše a dceru Rosu. Od září 2012 vede blog.tatoblog.cz věnovaný výchově dětí z pohledu otce.