Pravidlo pěti sekund

V roce 2003 zjistila laborantka Jillian Clarková z Univerzita Illinois v Urbana Champaign ve svém výzkumu, že pravidlo pěti sekund znalo 56 % mužů a 70 % žen. Shromáždila vzorky z podlah v kampusu, které byly podrobeny mikroskopické analýze. Zjistilo se, že různé druhy jídla byly výrazně kontaminovány po krátkém kontaktu bakterií Escherichia coli.[2] Na druhou stranu Clarková neobjevila významné známky kontaminace na veřejných podlahách, které by měly představovat zdravotní rizika.[2] Clarková za tento výzkum dostala v roce 2004 Ig Nobelovu cenu.

V důkladnější studii z roku 2006 byly bakterie salmonely aplikovány na dřevo, dlaždice a nylonový koberec a vystavené suchu přežily až 28 dní.[3] Po osmihodinovém vystavení suchým podmínkám by bakterie stále mohly kontaminovat chleba se salámem do pěti minut a při kontaktu delším než hodinu stoupla kontaminace až desetkrát.[4]

Pravidlo pěti sekund bylo také předmětem jedné epizody populárního televizního pořadu Bořiči mýtů kanálu Discovery. Přes použití rozdílné metody výzkumu byl závěr stejný – není důležité, jak dlouho je potravina vystavena bakteriím, protože je kontaminována prakticky ihned. Rozdíl mezi vystavením působení bakterií na 2 nebo 6 sekund byl zanedbatelný.[5]

Ted Allen podrobil pravidlo testování v epizodě seriálu Food Detectives.[6] Výsledek: Bakterie ulpí na jídle okamžitě. Frekventovanější oblasti vedou k většímu znečištění jídla bakteriemi.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Five-second rule na anglické Wikipedii a Reguła pięciu sekund na polské Wikipedii.