Hydroxid olovnatý

Hydroxid olovnatý je anorganická sloučenina se vzorcem Pb(OH)2, patřící mezi hydroxidy. Jako ostatní rozpustné sloučeniny olova je toxický. Ačkoli se vyskytuje jako v podstatě jednoduchá sloučenina, není jisté, jestli je v pevném skupenství stabilní.[1]
V praxi se tam, kde by se měl vyskytovat hydroxid olovnatý, setkáváme se zásaditým uhličitanem olovnatým (PbCO3·2Pb(OH)2) nebo oxidem olovnatým (PbO). V minulosti toto bylo předmětem velkého zmatku.

Hydroxid olovnatý

Vzhled hydroxidu olovnatého

Obecné
Systematický název Hydroxid olovnatý
Anglický název Lead(II) hydroxide
lead hydroxide
plumbous hydroxide
Německý název Blei(II)-hydroxid
Sumární vzorec Pb(OH)2
Vzhled bílý amorfní prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS 1319-46-6
SMILES [OH-].[OH-].[Pb+2]
InChI 1S/2H2O.Pb/h2*1H2;/q;;+2/p-2
1/2H2O.Pb/h2*1H2;/q;;+2/p-2
Vlastnosti
Molární hmotnost 241,21 g/mol
Teplota tání 135 °C (rozklad)
Hustota 7,410 g/cm3
Rozpustnost ve vodě 1,55 g/100 ml (20 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech		 rozpustný v zředěných kyselinách a zásadách
nerozpustný v acetonu a kyselině octové
Součin rozpustnosti 1,42×10−20
Bezpečnost

Toxický (T)
R-věty R25
S-věty S1/2, S20/21, S29/56, S45
NFPA 704
0
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příprava

Když se přidá hydroxid alkalického kovu do roztoku olovnaté soli, vzniká hydrátovaný oxid olovnatý PbO·xH2O (kde x je menší než 1).
Opatrnou hydrolýzou octanu olovnatého vzniká krystalický produkt se vzorcem 6 PbO·2 H2O = Pb6O4(OH)4.[2]

Reakce

V roztoku je hydroxid olovnatý poněkud slabou zásadou, vytváří olovnatý kationt Pb2+. Tento kationt hydrolyzuje na Pb(OH)+, Pb(OH)2(aq), Pb(OH)3− a další iont, jako například Pb4(OH)44+, Pb3(OH)42+ a Pb6O(OH)64+.[2].


Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lead(II) hydroxide na anglické Wikipedii.

  1. G. Todd and E. Parry. Character of Lead Hydroxide and Basic Lead Carbonate. Nature. 1964, s. 386–387. DOI 10.1038/202386a0. (anglicky)
  2. Von Egon Wiberg, Nils Wiberg, Arnold Frederick Holleman, "Inorganic Chemistry", Academic Press, 2001 (Google books).
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.