Hromadná vymírání

Již v roce 1977 přišli A. G. Fischer a M.A. Arthur s tvrzením, že období zrychleného vymírání se za posledních 250 milionů let periodicky opakovala po zhruba 32 milionech let. Výzkum ovšem prováděli na omezených fosilních datech a bez řádného statistického zpracování. Zpřesnění dodali v r. 1982 po dokončení databáze do té doby známých fosilních mořských organismů David M. Raup a J. John Sepkoski, kteří na souboru zhruba 3500 čeledí s kvalitnější statistikou zjistil cyklus 26 mlionů let.[16] Už v r. 1985 se ale objevil protiargument, že i při náhodné distribuci by měla úroveň vymírání ze statistických důvodů vytvářet maxima v průměru každé 4 stratigrafické vrstvy, což je vzhledem k jejich průměrnému trvání právě 26 milionů let. Zjištěná opakování vymírání ale nebyla "v průměru" po 26 milionech let, ale "právě" po 26 milionech let. I tak se ale objevovaly další argumenty, proč může jít o statistický šum, stejně tak ale i další potvrzení, že cyklus existuje.

V r. 2012 výzkumníci tento cyklus (a spolu s ním i cyklus vymírání po 62 +/-3 milionech let objeveném v r. 2005[17]) ovšem potvrdili za použití renovované geologické časové stupnice (GTC 2012), na základě dvou nezávislých databází fosilních záznamů a podrobnější analýzou na úrovni druhů. Cyklus vymírání 27 milionů let byl prokázán dvěma statistickými testy v 2x delším časovém období než v původní studii z r. 1982 a s dvou a desetkrát větší statistickou významností (na hladinách 0,02 a 0,004).[18]

U periody dlouhé desítky milionů let si lze stěží představit, že by mohla mít biologické příčiny. Možné jsou geologické a pro výraznou pravidelnost cyklu hlavně extraterestriální příčiny.

Dlouho se spekulovalo o hypotéze Nemesis jako "hvězdě smrti", souputníku Slunce, která má perihel své dráhy v Oortově oblaku a při jeho průletu vysílá směrem k nám komety.[19] Přehlídkami oblohy byly ale vyloučeny všechny hvězdné objekty, zůstala ovšem možnost podhvězdného objektu - hnědého trpaslíka o hmotnosti kolem 0,002 hmotnosti Slunce. I tato varianta a s ní i hypotéza Nemesis jako taková byla nakonec vyloučena vzhledem k příliš přesnému opakování vymírání po 27 milionech let s odchylkami jen 2-10% v průběhu celého období 470 milionů let, ve kterém je zatím zjištěna, což neodpovídá modelům Nemesis, u které se předpokládá prodlužování doby oběhu o 20% každých 250 milionů let v důsledku poruch způsobených gravitačním působením galaxie a ostatních hvězd. Jiná hypotéza dávala do souvislosti periodické přecházení sluneční soustavy rovinou galaxie, což by opět mohlo způsobit nestabilitu drah komet v Oortově oblaku a vychýlit je mimo jiné i směrem k Zemi. Cyklus opakování přechodů má ovšem větší periodu - při modelování, které bere v úvahu jen viditelnou hmotu, plných 45 milionů let, pokud se započítá vliv temné hmoty v halu Galaxie a mračen vodíku alespoň 33 milionů let a pro její snížení na 27 milionů by se tak musela předpokládat existence tenkého disku temné hmoty, který by ležel v rovině disku Galaxie.[20] Navíc cykly nejsou synchronizovány: poslední přechod galaktickou rovinou Slunce učinilo asi před 1 milionem let, zatímco poslední periodické vymírání bylo dle předpovědi v době před 11 miliony let. Pravděpodobnější se proto jeví poslední hypotéza, která předpokládá existenci planety X o hmotnosti několikanásobku hmotnosti Země, která by obíhala někde za drahou Neptunu a díky precesi perihelu/afelu její dráhy by v pravidelných intervalech vháněla komety směrem k Zemi.[21] Nezávisle na této hypotéze byla v r. 2014 na základě nenáhodně orientovaných drah několika TNO vyslovena domněnka, že by za drahou Neptunu mohla být další velká planeta (planeta Devět), která by tyto vysvětlila. Pro tuto hypotézu byly letech 2015 a 2016 sneseny další argumenty a v současnosti (2016) probíhají cílená hledání této hypotetické planety.[22][23][24]

Další hypotézou o skryté periodicitě vymírání (v tomto případě v intervalech 27,5 milionu let) publikoval tříčlenný tým vědců koncem roku 2020.[25] Jejich studie z roku 2021 tuto periodicitu objevila jak v četnosti vymírání, tak v četnosti geologických událostí s možnou mimozemskou příčinou.[26]

• Vymírání v důsledku až třech globálních zalednění - před 750-650 miliony let^[zdroj?]
• Vymírání na konci prekambria - před 542 miliony let
• Vymírání ve spodním kambriu - před 517 miliony let
• Vymírání ve svrchním kambriu - před 502 miliony let
• Vymírání kambrium-ordovik - před 488 miliony let
• Vymírání ordovik–silur - před 440-450 miliony let
• První silurské vymírání - před 428 miliony let
• Druhé silurské vymírání - před 424 miliony let
• Třetí silurské vymírání - před 420 miliony let
• Vymírání silur-devon - před 416 miliony let
• Vymírání v pozdním devonu - před 360-375 miliony let
• Vymírání ve středním karbonu - před 305 miliony let
• Olsonovo vymírání - před 273 miliony let
• Vymírání ve středním permu - před 260 miliony let
• Vymírání perm-trias - před 252 miliony let (největší známé vymírání)
• Karnská pluviální epizoda - před 234 až 232 miliony let[33]
• Vymírání v triasu - před 215 miliony let[34]
• Vymírání trias–jura - před 201 miliony let
• Vymírání ve střední juře - před 183 miliony let
• Vymírání jura-křída - před 145 miliony let
• Vymírání ve spodní křídě - před 117 miliony let
• Vymírání ve svrchní křídě - před 94 miliony let
• Vymírání křída-paleogén - před 66 miliony let
• Vymírání eocén–oligocén - před 33,9 miliony let
• Vymírání v raném oligocénu - před 30 miliony let[35]
• Vymírání ve středním miocénu - před 14,5 miliony let
• Vymírání pliocén-pleistocén - před 2 miliony let
• Vymírání v pleistocénu - před 0,1 miliony let
• Vymírání v holocénu - současnost

K vymírání na přelomu ordoviku a siluru vedly dosud nejasné události (vedou se diskuse o kandidátech: gama záblesk a vulkanismus, který produkuje sopečné plyny, jako je rtuť),[40] které způsobily před 440–450 miliony let vymření 27 % čeledí a 57 % všech tehdejších rodů. Někteří vědci jej dokonce považují za druhé největší vymírání. Další teorie dává do souvislosti zvýšený obsah toxických kovů, který doprovázejí malformace, jež jsou u fosílií té doby značně častější.[41]

K vymírání v pozdním devonu (po kterém následoval karbon) došlo zhruba před 360–375 miliony lety. Jeho příčiny nejsou zcela jasné. Hovoří se o globálním ochlazování, vulkanismu nebo i o pádu komety. Uvažuje se i o přispění rozšíření rostlin (lesů), které tak změnily klima.[42] Důsledkem byl pokles hladiny moří a pokles obsahu kyslíku v oceánech, kvůli čemuž vyhynulo 19 % čeledí, 50 % rodů a 70 % všech tehdejších druhů.

Vymírání na rozhraní permu a triasu je vůbec největší vymírání v historii Země. Došlo k němu před 251 miliony lety a jako jeho nejpravděpodobnější příčina se jeví masivní vulkanická činnost (sibiřské trapy). Důsledkem bylo silné oteplení zemského povrchu, rapidní pokles kyslíku jak v atmosféře, tak v oceánech, pokles hladiny moří a vzrůst jejich salinity. V biosféře se tato řada změn promítla vymřením 57 % čeledí a 83 % všech tehdejších rodů, a to jak v říši rostlinné, tak živočišné, ve vodě i na souši. Toto vymírání a následky událostí, které jej zapříčinily, značně ovlivnily následující vývoj biosféry: doposud úspěšní synapsidi (mj. předkové savců) ustoupili na nové podmínky lépe přizpůsobeným archosaurům (mj. předkové dinosaurů a ptáků).

Vymírání na přelomu triasu a jury proběhlo před 205 miliony let a vyhynulo při něm na 23 % čeledí a 48 % všech tehdejších rodů. Jeho příčiny jsou nejasné a nejčastěji se hovoří o gradujících změnách klimatu, fluktuaci hladiny moří, vulkanismu nebo asteroidu. Důsledkem tohoto vymírání vymizela většina nedinosauřích archosaurů a také většina synapsidů, z nichž přežili jen savci.[43]

Vymírání na přelomu křídy a paleogénu (tzv. velké vymírání na konci křídy) je nejmladší z velké pětky vymírání a odehrálo se před 66 miliony lety. 17 % čeledí, 50 % rodů a 75 % všech tehdejších druhů vyhynulo. Toto vymírání (označované také jako K-T událost) ukončilo vládu dinosaurů na Zemi a všechny druhy neptačích dinosaurů vyhynuly. Také vyhynuli všichni pterosauři a amoniti. Jako příčina se nejčastěji uvádí pád asteroidu, krom toho je jako možná příčina zvažován vulkanismus či pokles mořské hladiny. Někteří se domnívají, že vymírání, které vyhubilo tolik čeledí jak na souši, tak v moři, vzniklo kombinací více příčin, které se odehrály ve stejném geologicky krátkém období. Právě toto vymírání je jedním z prvních odhalených v historii Země a díky spojitosti s vyhynutím dinosaurů také nejznámější.[44][45]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Extinction event na anglické Wikipedii.

• BUCHANAN, Mark. Všeobecný princip: věda o historii: proč je svět jednodušší, než si myslíme. Praha : Baronet, 2004. ISBN 80-7214-644-0

• Signorův–Lippsův jev
• Vymírání

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hromadné vymírání na Wikimedia Commons
• Katastrofy a pohromy v přírodě a v lidské společnosti
• Článek na webu Live Science (anglicky)
• SOCHA, Vladimír. Jak přežít první hodinu po dopadu. OSEL.cz [online]. 14. prosince 2020. Dostupné online. (česky)